1.	Život a dílo Karla Hlaváčka

1.1

Zázemí

1.2

Studium

1.3	Počátky tvorby

1.4

Sokol

1.5	Vojenská služba

1.6	Moderní revue

1.7	Pozdě k ránu

1.8	Postibolo duše

1.9	Mstivá kantiléna

2.	Hlaváček a výtvarná kritika

2.1	Výtvarník a kritik

3.	Ukázky kritik

“Hlaváček a výtvarná kritika

Jaká byla situace na poli výtvarné kritiky za doby Karla Hlaváčka? Je nutné připomenout, že přelom století byl ve znamení symbolismu, expresionismu a nastupující secese. Důležitá byla činnost literárních časopisů jako Rozhledy, Niva a Literární listy. Tato periodika totiž výtvarné kritice poskytovala velkou pozornost, což do té doby nebylo pravidlem.Velký význam měl časopis Rozhledy, který díky své Kritické knihovně vydávané mezi lety 1894 a 1902 představil české veřejnosti zásadní postavy nové kritiky, jako byl např. Hyppolit Tain či Anatol France.
Kritika tvořila i obsah měsíčníku Moderní revue. Pro okruh kolem Moderní revue byly nosné názory Anatola France a velkou vážnost měly také myšlenky polského kritika a spisovatele Stanisława Przybyszewského. Zejména jeho pojetí duše bylo Moderní revue přijímáno. K Przybyszewskému se hlásil i sám Hlaváček, jehož tvorba se orientovala v souladu s Przybyszewského psychickým naturalismem.
Hlaváčkův přístup ke kritice můžeme označit jako rebelský. Jeho výtvarně kritické a teoretické dílo je jedním z prvních pokusů oprostit se od konzervativního přístupu části výtvarného spektra.
Všechny Hlaváčkovy texty o výtvarném umění se pojí s Moderní revue. Výjimku tvoří dva texty otištěné v časopisu Rozhledy. V zásadě lze jeho práce rozdělit do dvou částí. První tvoří krátké referáty o konkrétních výstavách, do druhé se řadí jeho rozsáhlejší pojednání o zahraničních umělcích.
Čím byla jeho kritika charakteristická? Zabýval se čistě výtvarnou problematikou, zajímaly ho otázky spojené s formou, kompozicí a barvami. Typické je, že ve svých textech používal termíny vypůjčené ze světa hudby a hudební teorie, což je možné vysvětlit jeho zaměřením jak na výtvarné umění, tak na básnictví. Všeobecně můžeme říci, že kritizoval nedostatek tvůrčí odvahy, neschopnost vložit do díla kus své duše, subjektivní symbolika pro něj představovala nosnou část výtvarného díla.
Nebývá obvyklé, aby se výtvarník věnoval současně kritice a naopak, u Hlaváčka se ovšem tyto dvě role střetávají, aniž by jim to ubíralo na hodnotě. Jako výtvarník se Hlaváček věnoval například kromě portrétové tvorby (jedno z nejznámějších děl je autoportrét Můj Kristus) užitému umění, zejména grafice. Zpod jeho ruky vycházely návrhy na výtvarné zpracování knih a plakáty. Výjevy na jeho obrazech, kresbách a grafikách působí velmi současně, představují stylizované postavy ve fantaskních scénách, zvířata, lebky a kostlivce v netradičním pojetí.
„Hlaváček je prvým umělcem v českém moderním umění, jemuž se stala psychická životní realita dominantní oblastí tvorby. Z osobních předpokladů navazuje na ty proudy evropského umění, které s individualismem a psychickým subjektivismem směřovaly k novým oblastem uměleckého vyjadřování vzdáleného odtažitějším formám umění 19. století, poznamenaného akademismem a pozitivistickým racionalizmem.“ Na jeho styl měli vliv umělci jako Odilon Redon, František Bílek či František Kupka.
Své cíle pojmenoval Hlaváček sám v předmluvě k cyklu kreseb Prostibolo duše. „Suggerovati, neboť sugesce je dnes jedinou uměleckou a ztěžka dostupnou metodou. A jí obětuji všecko...“ "