1.	Bibliografie

2.	Dětství a mládí

2.1	Morzinovské období

2.2	Esterházyovské období

2.3	Londýnské cesty a úspěchy

2.3.1

1. londýnský pobyt

2.3.2

2. londýnský pobyt

3.	Hodnocení Haydonovy osobnosti

3.1	Periodizace Haydnova života a tvorby

3.2

Dílo

3.2.1

Symfonie

3.2.1.1

Haydnovy první symfonie – „morzinovské“

3.2.1.2

Rané esterházyovské symfonie

3.2.1.3

Symfonie období "Sturm und Drang"

3.2.1.4

Hysdnovy symfonie a Paříž

3.2.1.5

Londýnské symfonie

4.	Haydnův orchestr

4.1	Velikost Haydnova orchestr

4.2	Smyčcové kvartety

4.3	Ostatní komorní tvorba

4.3.1

Serenádová a divermentová tvorba

4.3.1.1

„Sedm slov vykupitelových na kříži“

4.4	Nástrojové koncerty

4.5	Písně s klavírem

4.6

Opery

4.7

Oratorie

4.8	Crámová hudba

5.	Další zajímavé doplňky k Haydonovi

"B/ SMYČCOVÉ KVARTETY:
Prokazatelně dochováno cca 83 Haydnových smyčcových kvartetů.
Psal je téměř 50 let, až do konce svých sil - poslední kvartet komponoval cca 1805 a už ho nedokončil: napsal jen dvě střední věty – ale i ty vyšly za jeho života tiskem – takový byl o tvorbu slavného Haydna zájem. Tisk dal Haydn doplnit otextovaným záznamem nápěvu pomalé věty s textem „Hin ist alle meine Kraft. Alt und schwach bin ich“. Toto hudební motto užíval pak v závěrečných letech svého života jako vizitky.
Významným Haydnovým předchůdcem v oboru smyčcového kvartetu byl F.X. Richter (1709-1789)

1. SMYČCOVÉ KVARTETY (šest) „op. 1“: vznikly v letech 1755-59 pro barona
Fürnberga. Mají formu pětivětých divertiment se „starým typem“ komorní sazby.

První Haydnovy smyčcové kvartety vznikaly na objednávku v polovině 50. let, patrně pro barona Fürnberga. Byly označovány jako divertimenta a jsou to skutečně skladby spíše zábavného typu s větším počtem kratších vět. Kvartetní sazba nevyspělá, důraz na prim.

2. SMYČCOVÉ KVARTETY „op. 2“ (šest) – první kvartety pro Esterházyho, vz. 1763/64. Některé mají ještě pětivětou divertimentovou formu, některé už standardně čtyřvěté
U Esterházyů – od počátku 60. let – spěje Haydnův smyčcový kvartet ke 4větému rozvrhu – i když je ještě nějakou dobu označován jako divertimento.

3. SMYČCOVÉ KVARTETY „op. 9“ (šest), vz. 1769/70 – už čtyřvěté s menuetem pravidelně na 3.místě. Od původní divertimentové zábavnosti ovšem Haydn ve smyčcovém kvartetu směřuje stále, i když pozvolna, k vyšším ideálům komorní hudby. S tím souvisí i vyhraňování vyspělé komorní sazby.
Menuet na 2. místě !
4. SMYČCOVÉ KVARTETY op. 17 (šest), vz. 1771, pokrok v komorní sazbě, variace umožňují představit všechny 4 nástroje, i když jen sukcesívně. Některé kvartety přímo začínají variační větou. Jsou už jednoznačně označovány jako „Streichquartette“, nikoli jako divertimenti. Nevyváženost v propracovanosti jednotlivých vět. Nejdelší je jasně 1. věta, dosti dlouhá je obvykle i pomalá 2. věta. Nejkratší je finální věta.
Menuet na 2.místě !
V 1. větě je nejčastěji užita sonátová forma, ale občas Haydn zahájí třeba i variacemi: to je případ Kvartetu Es-dur op. 17, č. 3, kde je 1. věta „Andante grazioso“ variační (ve 4. variaci sólo pro violoncello etc.). Témata ještě stále spíše raně klasická, jednolitá, obtížně dělitelná mezi jednotlivé nástroje. Stále ještě sklon k akcentování 1. houslí – virtuózně traktované s dvojhmaty, pasážemi atd. /např. 1. věta z Kvartetu G-dur op. 17 č. 5/.

5. SMYČCOVÉ KVARTETY op. 20 „Sluneční“ (šest), vz. 1772. První výrazný úspěch na cestě k vyvážené komorní sazbě. Opouští se vylehčená rokoková melodika, témata získávají vyspělý klasický profil – ale ještě stále nemají ono typické vnitřní napětí nebo alespoň kontrast. K vyspělé komorní sazbě zde Haydn směřuje nejčastěji za pomoci imitační polyfonie – fugáta, některé věty jsou celé psány jako čtyřhlasé fugy. To ovšem současně znamená „ústup“ k baroknímu typu myšlení. Krásný příklad: Kvartet C-dur op. 20, č. 2 – v 1. větě fugáto, ve finální větě úplná 4hlasá fuga."

Práce potřebuje grafickou úpravu textu pro lepší přehlednost. Velmi extenzivní seznam použitých zdrojů.