1.	Skladby z přelomu 80. a 90. let – bez opusových čísel

2.	Podzim života

3.	Beethoven: Přehled díla

3.1

Symfonie

3.2	Nástrojové koncerty

3.3

Předehry

3.4	Sonáty pro klavír

3.5	Smyčcové kvartety

3.6	Sonáty pro housle a klavír

3.7	Sonáty pro violoncello a klavír

3.8	Klavírní tria

3.9	Klavírní kvintet se smyčcovými nástroji

3.10	Smyčcová tria

3.11	Dechové a kombinované komorní soubory

3.12

Opery

3.13

Oratorium

3.14

Mše

3.15

Kantáty

" 1799 – mezníkové dílo Beethovenova uměleckého zrání: klavírní SONÁTA c-moll op. 13 PATETICKÁ. V mnoha ohledech novátorská:
- Pomalý úvod před Allegrem 1.věty, výbušnost, pathos romantického typu,
- vřelé, citově otevřené Adagio cantabile 2.věty.
- Nepravidelnosti ve stavbě – Adagiový pomalý úvod u 1.věty vsunut dokonce do Kody před závěr věty. Beethoven začíná akcentovat výraz a obsah před formou.
”Patetická” věnována knížeti Karlu Lichnovskému.
Nový typ romantické citové melodiky (Beethoven sám tento typ několikrát později zopakoval – III. klavírní koncert, Houslový koncert, V. klavírní koncert, IX. symfonie, …..)
1800 – Septet Es-dur op. 20 – dílo ”starého typu”, 6 vět, divertimentový typ (vl, vla,vcl, cb,cl,fg,cor). Radostná bezproblémová hudba – důsledek nadějí z citového vzplanutí k Tereze Brunsvickové (starý šlechtický rod). Tentýž optimismus a pohoda čiší i z dvojice Klavírních sonát op. 14 (E,G), které jsou ovšem věnovány baronce Braunové.
1800 – I. symfonie C-dur op. 21: též ještě spíše klasicizující typ – oproti ”Patetické” sonátě není ještě zdaleka tak individualizovaná. Premiérována společně se Septetem na Beethovenově Akademii v březnu 1800 ve Vídni.
1800 – Smyčcové kvartety op. 18 (šest kvartetů: F,G,D,c,A,B ). Styl: haydnovsko-mozartovský s řadou osobitých inovací (nepravidelnosti ve stavbě, na místě taneční věty pouze dvakrát Menuet, jinak Scherzo – už u Haydna!, osobitě formulovaná témata). Stylově zhruba na úrovni I. symfonie. Nejosobitější je č. 4, c-moll (stejná tónina jako u Patetické sonáty). VĚNOVÁNY KNÍŽETI LOBKOVICOVI (proto někdy nazývány ”Lobkovické”)
1800 – podzim: III. Koncert pro klavír a orchestr, c-moll, op. 37. Přelomové dílo jako Sonáta ”Patetická” – mají stejnou hlavní tóninu. Orchestr traktován symfonicky – prototyp romantického ”symfonického” nástrojového koncertu.
1801 – Stvoření Prométheovo – příležitostná baletní hudba, zrání Beethovenovy ”heroické ideje”
1801 – Sonáta pro housle a klavír F-dur op. 24 ”Jarní”
1801 – další milostné vzplanutí k žačce Giuliettě Guicciardiové – pobyt v Dolné Krupé u Bratislavy . Guicciardiová byla ovšem hraběnka, takže vše předem ztraceno. Nicméně z této doby jsou dvě klavírní Sonáty op. 27 ”Quasi una fantasia” – Es-dur a zejména cis-moll ”Měsíční svit”.Volné řešení sonátového cyklu – odtud název ”Quasi una fantasia”. Sonáta cis-moll je přímo věnována Guicciardiové.
PRVNÍ PŘÍZNAKY SLUCHOVÉ CHOROBY ! /cca kolem roku 1800/
1802: Klavírní sonáta As-dur op. 26 – další pokrok ve formálním řešení cyklické sonáty: sonáta začíná pomalou větou s variacemi, nikoli klasickou allegrovou větou v sonátové formě. Následuje divoké scherzo, poté smuteční pochod v as-moll (3.věta – Marcia funebre) a finální rondo – vtipné a hravé. Je to velmi neobvyklá až bizarní sestava vět. Typický projev svobodomyslného Beethovena, který si možná chtěl i trochu zaprovokovat.
1802 – velká deprese Bethovenova, sílí sluchové potíže, starosti s oběma bratry, zejména s Karlem. Léčí se klidem ve venkovském prostředí – mětečko Heiligenstadt u Vídně. Zde pracuje m.j. na II. symfonii D-dur op.36 (Scherzo místo Menuetu) a na trojici Sonát pro housle a klavír op. 30 (A,c,G) pro knížete Razumovského. Dále v této době vznikly též dvě Romance pro housle a orchestr (F,G)"

Práce potřebuje úpravu grafického rozložení textu.