1.	Mozart a jeho dětství

2.	Tvorba prvního vídeňského období (1781 - cca 1786

3.	Objednávka nové opery

4.	Vrcholná díla instrumentální

5.	Poslední opery

5.1	Cosi fan tutte

5.2	Kouzelná flétna

5.3	La Clemenza Di Tito

6.	Poslední instrumentální díla

6.1	Requiem d-moll, K. 626

" Tvorba prvního vídeňského období (1781 - cca 1786 - do Figarovy svatby):
1.První velkou zakázkou byl singspiel pro císařské divadlo: Mozart získal libreto Únosu ze serailu (Die Entführung aus dem Serail), autor libreta Gottlieb Stephanie. Je to německý singspiel s mluvenou prózou místo recitativů. Atraktivní námět z prostředí serailu, což je palác tureckého velmože s harémem. Už v roce 1779 napsal v Salcburku pro společnost Emanuela Schikanedera singspiel Zaide (viz výše) s velmi podobným námětem (nedokončil, ale je to provozovatelné). Drama unesených křesťanských dívek Konstance a její služebné Blondchen (=”Blondýna”) do harému paši Selima a jejich osvobození jejich milými Belmontem (Konstance) a jeho sluhou Pedrillem (Blondchen). ”Basso buffo” – strážce harému Osmin, role paši Selima je mluvená (až na několik recitativů). Všechny role dokonale psychologicky vykresleny, jsou to živí lidé a nikoli vyabstrahované divadelní postavy.Drama končí happyendem. 1783 Únos ze serailu už v Praze – základ pro pozdější Mozartovy pražské úspěchy.
Únos ze serailu je dramaticky dokonale zvládnutý singspiel.Technika ”kontrafigur” rozvedená do velmi živých dramaticko-hudebních scén. VAUDEVILLOVÉ FINALE.
Mozartovy opery ( i ty pozdější italské) se v Itálii dlouho nemohly prosadit. Mozart byl zanícený Němec a všudypřítomné a drzé Italy neměl moc rád. Italské ”manýře také (s výjimkou krátkého období po návratu z italských cest) nikdy nepodlehl.
Premiéra Únosu ze serailu v červenci 1782 - velmi úspěšná. Krátce poté se Mozart oženil
Poměrně šťastné manželství s obdobně založenou Konstancí Weberovou. Měli spolu celkem 6 dětí, dospělosti se dožili 2 synové: Carl Thomas, právník a Franz Xaver klavírista a skladatel, pohřben v Karlových Varech.
2. Klavírní koncerty: nejvíc – přesně 17 ze zhruba 25 Mozartových klavírních koncertů vzniklo právě v tomto prvním vídeňském období - pro vlastní repertoár. Např. F-dur K.413, A-dur K.414, C-dur K.415, ponurý, dramatický d-moll, K 466 (únor 1785, Vídeň)
A-dur K.488, c-moll K.491 (ponurý, dramatický Mozart)….V této době napsal cca 14 klavírních koncertů. Mozart do nich ukládal závažné myšlenky a byly centrem jehoumělecké ctižádosti. Hlavně se obsahová hloubka týká středních – pomalých vět, v nichž Mozart nemusel dbát na požadavky publika aby koncert byl především technicky virtuosní (čemuž bylo třeba vyhovět v rychlých větách krajních).
3. Čtyři koncerty pro lesní roh a orchestr: 3 jsou v Es-dur /K.417,447,495/ a jeden – první v řadě je v D-dur /K.412 = 386b/. Koncert D-dur je pouze dvouvětý, bez pomalé věty (Allegro – Rondo) a je v autografu doplněn řadou Mozartových legračních poznámek a šprýmů – hlavně bizarní přednesové údaje interpretovi v deformované italštině. Všechny Mozartovy hornové koncerty jsou psány pro přítele ze Salcburku – vynikajícího hornistu Ignaze Leutgeba. Leutgeb byl vynikající hráč, ale jinak nevzdělaný člověk, který o vyšších cílech umění neměl ani ponětí. Hrál ovšem znamenitě.
4. Klavírní sonáty, variace, ronda - částečně pro vlastní koncertní činnost, částečně pro žáky. Zde také 3 klavírní fantasie, K.394, 397 a 475. Zejména Fantasie c-moll K.475 je nabitá vzrušeným – až barokním výrazem (důsledek studia Bacha!!!). Chromatika, složité modulace.
5. Smyčcové kvartety - především slavná sbírka věnovaná Haydnovi, 1782 (Mozarta nadchly Haydnovy ”Ruské kvartety” vydané rok před tím (1781). Nejznámější z nich: B-dur ”Lovecký”K.458 a C-dur ”Disonantní” K.465
6. Serenády a divertimenta - uměleckou úrovní vysoko převyšují průměr dobové zvorby této spíše zábavné a oddechové hudby. Serenáda c-moll pro dechy”Noční hudba”K.388 (dechový oktet 2 ob, 2 cl, 2 fg, 2 cor) je závažné dílo takřka s charakterem symfonie. POZOR! neplést s ”Malou noční hudbou”! Další skladby tohoto typu: Serenáda Es-dur, K.375 pro dech. sextet (2cl,2cor,2fg)
7. Další dvě symfonie, mezi nimi vyniká především Symfonie D-dur ”Haffnerova”, K.385, 1782, původně zamýšlená jako serenáda ke slavnosti povýšení salcburského měšťana Sigismunda Haffnera mladšího, přítele Mozartovy rodiny (a zejména osobního přítele W.A.M. z dětství), do šlechtického stavu
Druhá symfonie – Symfonie C-dur ”Linecká” K. 425 má po Haydnově vzoru pomalý úvod před allegrem 1.věty (to je u Mozartových symfonií vzácnost) a invenčně není tak svěží jako Haffnerova. Autograf dnes v Jagellonské knihovně v Krakowě."

Práce potřebuje úpravu grafiky pro lepší přehlednost.