1.	Charakteristika

2.	První generace NO

2.1

Historie

2.2	Jazykověda

2.3	Vzdělávací a lidovýchovná próza

2.4	Počátky novočeské poezie

2.5

Divadlo

3.	Druhá generace NO

3.1	Obraz české minulosti

3.2	Myšlenka slovanské vzájemnosti

3.3

Divadlo

“Obraz české minulosti
- pod vlivem myšlenek evropského preromantismu se čeští obrozenci obraceli
do české minulosti
- velký nedostatek- absence českých hrdinských zpěvů
- touhu po starých českých hrdinských zpěvech naplnily „nálezy“ dvou zlomků
větších básnických skladeb z let 1817 a 1818:
RUKOPIS KRÁLOVEDVORSKÝ a RUKOPIS ZELENOHORSKÝ
- měly posílit národní sebevědomí, měly dokázat starobylost české kultury
(touha po velkých eposech jako byly např. ruské byliny nebo jihoslovanské
hrdinské zpěvy)
- nálezci: VÁCLAV HANKA (archivář) , JOSEF LINDA (novinář a
spisovatel)
RK – kladen do 13.století, obsahoval šest větších epických básní, dvě
skladby lyrickoepické a šest lyrických písní
RZ- 9.století, obsahoval krátký zlomek básně o staročeském sněmu kmetů
a vladyků a skladbu Libušin soud o dědickém sporu dvou bratří
Chrudoše a Šťáhlava
Boje o pravost Rukopisů- odpůrci: Dobrovský, Jan Gebauer (jazykovědec),
T.G. Masaryk (sociolog), Jaroslav Goll (historik), Jaroslav Vlček
Nálezci byli označení za padělatele, pravost vyvrácena až na konci 19.stol.

FRANTIŠEK PALACKÝ (1798-1876)
– historik, politik, nejvýznamnější představitel obrozeneckého dějepisectví
DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO V ČECHÁCH I V MORAVĚ –
zachycuje dobu od nejstarších dob do r.15126, pod vlivem
rukopisů idealizuje slovanský pravěk, nachází v něm nehistoricky
prvky demokratismu, který staví do protikladu ke germanskému
feudalismu – smysl českých dějin tak vidí ve střetu pokrokového
Slovanstva a reakčního Germanstva, vrchol českých dějin viděl v husitství

Myšlenka slovanské vzájemnosti: formulování a propagování všeslovanské myšlenky ve
vědě i v poezii bylo velkou oporou pro národní snahy

PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK (1795-1861)
- univerzitní knihovník v Praze, slovenský rodák, zabýval se slavistikou a
archeologií
SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI – vylíčení nejstarších dějin slovanských národů
až do konce 1.tisíciletí, významnou myšlenkou bylo, že Slované patří vedle
Řeků, Římanů a Germánů ke spolutvůrcům evropské kultury
DĚJINY SLOVANSKÉH JAZYKA A LITERATURY VE VŠECH NÁŘEČÍCH-
Slovany považoval za 1 národ, jednotlivé slovanské jazyky pak za nářečí –
posiloval tak vědomí příslušnosti k většímu celku
POČÁTKY ČESKÉHO BÁSNICTVÍ, OBZVLÁŠTĚ PROZÓDIE (společně
s Palackým) – požadovali umělecky náročnou tvorbu a užívání časoměrného
verše (v 1.bodě měli pravdu, v druhém nikoli)

JAN KOLLÁR (1793-1852)
- Slovák, vrcholem jeho tvorby je mohutná alegorie Slovanstva
- pobyt v Jeně – seznámil se tam s Vilemínou- vystupuje v jeho tvorbě- Mína,
v Německu se setkal se svobodomyslným studentským prostředím a s německou
povýšeností vůči Slovanům, po odchodu působil v Budapešti
SLÁVY DCERA ( Sláva=bohyně Slovanstva) – lyricko-epická básnická sbírka
znělek s časoměrným Předzpěvem
Předzpěv: tématem je záhuba polabských Slovanů a žal nad jejich osudem, volá
po slovanské vzájemnosti, odsuzuje germanizaci, vyslovuje víru ve
slavnou budoucnost Slovanů
: v znělkách se objevuje postava Míny, která splývá s vybájenou
dcerou slovanské bohyně Slávy, Mína básníka doprovází na pouti po
slovan. zemích (vliv Danta) => milostná touha splývá s vlastenectvím
forma: předzpěv je psán časoměrným veršem = elegické distichon
(=dvojverší) – spojení hexametru s pentametrem
obsahuje 5 částí – Sála, Dunaj, Labe, Léthé (slovan.nebe) a Acheron
(slovan.peklo) – pobyt v Sasku, Slovensku a Čechách
Milostná touha splývá s vlasteneckým citem
O LITERÁRNEJ VZÁJEMNOSTI MEZI KMENY A NÁŘEČÍMI SLAVSKÝMI"

Psáno v souvislých větách i heslech.