1.

Úvod

2.

Studium

3.	Spojení s Janem Palachem a Janem Zajícem

4.

Kariéra

5.	Osobní život

6.	Motivy, vlivy

7.

Materiál

“ V roce 1969 snímal posmrtnou masku upálenému Janu Palachovi, kterému později zhotovoval i náhrobek Palachova hrobu na Olšanských hřbitovech. Odlitek této masky byl vystavován u Národního muzea. Náhrobek zhotovoval také dalšímu upálenému studentovi Janu Zajícovi. V souvislosti s těmito aktivitami byl vyslýchán Státní bezpečností. V roce 1988 podepsal Několik vět a o rok později se v Praze účastnil listopadového převratu jako člen akčního výboru Svazu československých výtvarných umělců.
Účastnil se mnohých sochařských sympozií v zahraničí, získal mnohá ocenění (1. cena Svazu českých výtvarných umělců za sochu Jan, medaile Masarykovy univerzity v Brně, cena města Litomyšle, stříbrná medaile Hlavního města Prahy, medaile Vysoké školy báňské v Ostravě). Uskutečnil několik desítek výstav v Čechách a v zahraničí, mimo jiné v Krakově, Vídni, Essenu, Kielu, Frankfurtu nad Mohanem, Berlíně a Paříži.
Z jeho osobního života připomeňme jeho první manželku, sochařku Evu Kmentovou, se níž žil od roku 1952 až do její smrti v roce 1980. S Evou Kmentovou má dceru Polanu a syna Jasana. V roce 1981 se znovu oženil s Marií Edimanovou, se kterou má dceru Evu.
V jeho tvorbě ho ovlivnil sochař Albert Giacometti a výrazně také jeho cesty do Řecka, kde ho oslovila antická mytologie, což se projevuje například při výběru témat sochařských prací, které se často vrací k osudovým postavám z řecké mytologie (např. Klytaiméstra, Télemachos, Agamemnón, Ifigenie apod.). K tomuto říká: „Snažím se myslet víc na modrou oblohu, na moře, víno a kameny, spíše než na trosky, propasti, plíseň a mechanismy. Proto je mi asi blízká řecká mytologie. Byl bych šťasten, kdybych mohl sobě i druhým připomenout, že moře šumí, stále i když se tlačíme v elektrice, že obloha nad mraky je vždycky modrá, že v každém z nás je kousek Prométhea, že v každé ženě je kousek bohyně.“ Dalším častým tématem jsou biblické postavy Adam, Eva, Marie, Josef, Jidáš a postavy lidí ze sochařova života (např. manželka Eva, druhá manželka Marie). Sám autor k tomu dodává: „Dělám lidi, na které myslím. Při práci se snažím vyjasnit svůj vztah k nim a ke světu a při tom se trochu vyznat v sobě. Zajímá mě víc co dělám, než jak to dělám, tak mi ani nevadí, že dělám každého jinak.“ Časté opakování témat vysvětluje takto: „Vlastně se točím v kruhu a přiznávám to i v názvech. Já už dělám čtyři pět let sochy, které se jmenují Ještě. Ale už jsem všechna Ještě vyčerpal, tak dělám sérii Znovu. Ještě Marie, Znovu Eva - moje první žena se jmenovala Eva, druhá je Marie. Ev je víc, protože zemřela. Všechny ty štíhlý bílý figury jsou Evy.“"