1.	Soukromá detektivní agentura

1.1	Historie detektivní činnosti

2.	Soukromá detektivní služba

2.1	Všeobecná ustanovení

2.2	Podmínky udělení licence

2.3	Bezúhonnost

2.4	Spolehlivost

2.5	Odborná způsobilost k provozování detektivních služeb

3.	Služby soukromých detektiv

3.1	Detektivní ochrana

3.2	Klasické detektivní služby

3.3	Detektivní služby v podnikatelské sféře

3.4	Konkurenční zpravodajství

3.5	Obranné konkurenční zpravodajství

3.6	Ofenzivní konkurenční zpravodajství

4.	Formy a metody detektivní činnosti

4.1	Detektivní dohled

4.2	Detektivní pátrání

4.3	Detektivní prověrka

4.4	Detektivní rozpracování

4.5	Detektivní dokumentování

4.6	Konkurenční zpravodajství

4.7	Detektivní osobní ochrany – Bodyguard

4.8	Detektivní vytěžování

4.9	Detektivní pozorování

4.10	Detektivní vyhodnocování dokumentů

4.11	Detektivní vytěžování evidencí, registrací a archivů

4.12	Detektivní vyhodnocování informací z otevřených zdrojů

4.13	Vedení a vyhodnocování detektivních databází

4.14	Detektivní obhlídka místa

4.15	Detektivní legenda

4.16	Detektivní kombinace

4.17	Detektivní informační proniknutí

4.18	Detektivní osobní pátrání

4.19	Detektivní dezinformace

5.	Nutnost zřízení odborného vzdělávacího střediska

6.	Odborné předpoklady pro práci detektiva

7.

Závěr

“7. Detektivní osobní ochrany – Bodyguard :
- Metoda osobní ochrany – bodyguard spočívá v zajištění bezpečnosti (života, zdraví, osobní důstojnosti, neobtěžování, majetku, osoby apod.) osob. Jedná se o specifickou metodu detektivní činnosti, která je jaksi na rozhraní s ochranou majetku a osob tj. fyzickou ochranu či hlídací službou. Je zde ale na zváženou, zda jde o souhrn či komplexní metodu nebo formu soukromé detektivní činnosti. V tomto případě je hranice mezi metodou a formou značně strmá.
Protože osobní ochranu osob – bodyguard chápeme z hlediska forem jako součást detektivního dohledu, proto osobní ochranu chápeme jako metodu. Jako komplexní metodu ji chápeme proto, že v jejím rámci jsou využívány další metody soukromé detektivní činnosti, a to metoda pozorování, metoda vytěžování apod. Rozpoznat v posouzení zda jde o metodu či formu pak vyplývá z toho, že dílčím úkonem (opatřením) této metody je zpravidla i detektivní prověrka osoby, což je forma soukromé detektivní činnosti. V dalším období se bude muset teorie soukromé detektivní činnosti těmito záležitostmi zabývat. V této souvislosti to však není tak významné. Praxe a od ní odvozená teorie osobní ochrany – bodyguard rozlišuje následující způsoby osobní ochrany:
 osobní ochrana s předchozí přípravou (zde je ovšem potřeba dále se zabývat):
• osobností chráněné osoby;
• trasou pohybu či místem pohybu;
• operativní bezpečnostní situací na trase přesunu nebo místem pobytu chráněné osoby;
• vozidlem (dopravními prostředky) přesunu osoby z hlediska výhod a nevýhod z hlediska bezpečnosti a ochrany bezpečnosti osoby;
• osobní ochrana bez předchozí přípravy (Pro osobní ochranu chráněné osoby chráněných osob), je-li nutno ji zajišťovat bez předchozí přípravy, je nezbytné se alespoň urychleně na počátku zjišťovat a v průběhu doplňovat;
• informace o chráněné osobě;
• rámcový program chráněné osoby;
• rizika nebezpečí napadení chráněné osoby apod.;
• taktika sektorového dělení prostoru (Jedná se o případy tzv. kruhové ochrany při součinnosti dvou a více osobních strážců);
• taktika pásmové ochrany (Její použití lze doporučit v případech pohybu chráněné osoby nebezpečným prostorem). V podstatě se jedná o organizovanou týmovou ochranu;
• taktika pozorování a vnímání (Je základní a podstatnou součástí detektivní ochrany osob). Souvisí s tím správný výběr místa osobního ochránce z něhož činnost zajišťuje;
• taktika naslouchání (Spočívá v tom, že je třeba vnímat zvuky, hluky, zvláště ty které se vymykají z běžné situace);
• taktika anticipace činnosti okolí (Tato taktika znamená předvídání útoku na podkladě vnějších znaků). Soukromý detektiv zajišťující osobní ochranu chráněné osoby musí anticipovat:
o prostředí a terén jimž se pohybují;
o činnost osob v prostředí pobytu či chráněné osoby;
o změny k nimž v prostředí dochází.
• taktika umění improvizace (Osobní ochranu chráněné osoby nelze do každého detailu naplánovat a vyžaduje to tedy značný stupeň improvizace;
• taktika pohybu (Taktice pohybu musí soukromý detektiv zajišťující ochranu věnovat zvýšenou pozornost). Z hlediska snížení rizik napadení je velmi důležité správně volit rychlost, rytmus a směr pohybu. Stálý pohyb znesnadňuje např. správně zaměřit při střelbě apod.;
• taktika krytí a skrývání (Taktika krytí a skrývání patří k velmi častým taktikám osobní ochrany). Hledání krytů a úkrytů patří k prvořadým úkolům osobního ochránce. Pokud je to s ohledem na situaci možné, měly by být kryty pro vznik mimořádné situace v průběhu sledování vytipovány předem. S ohledem na měnící se situaci musí být typovány a vyhodnocovány průběžně s ohledem na vývoj situace;
• taktika souhry s partnery a taktika čelení útoku (Tato taktika souvisí s pohybem v reálné situaci). Souhrn úkonů mezi nimiž je nutná souhra musí mít osobní strážce vycvičené a zažité, je třeba aby v tomto směru byly u osobních ochránců vycvičeny dynamické stereotypy."