1.	Základy informatiky

1.1.	Co je informatika

1.2.	Kde informace shánět

1.3.	Bibliografie

1.4.	Seznam výrazů

2.	Jazyk a jeho funkce – Indoevropské jazyky a jazyková kultura

2.1.

Jazyk

2.2.	Indoevropské jazyky

2.3.	Jazykové skupiny (rodiny) máme

2.4.	Jazyková kultura

3.	Čeština a jazyky příbuzné, písmo Slovanů

3.1.	Praslovanštiny

3.2.	Staroslověnština

3.3.

Čeština

4.	Vývoj národního jazyka a pravopisu

4.1.	Pravopis primitivní

4.2.	Pravopis spřežkový

4.3.	Diakritický pravopis

4.4.	Pravopis bratrský

4.5.	Analogická úprava

5.	Homonyma, synonyma, antonyma

5.1.

Homonyma

5.2.

Synonyma

5.3.

Antonyma

6.	Stavba souvětí

6.1.	Souvětí souřadné

6.2.	Souvětí podřadné

7.	Slovní druhy a principy jejich třídění

8.	Jazykověda a její disciplíny, vývoj naší jazykovědy, slovníky

9.	Stavba věty jednoduché, jednočlenné a dvojčlenné věty

10.	Druhy přívlastku

11.	Tvarosloví jména

11.1.

Podstatná jména

11.2.

Přídavná jména

11.3.

Zájmena

11.4.

Číslovky

12.	Tvarosloví sloves

12.1.

Slovesné tvary

12.2.

Kategorie

13.	Zvuková stránka jazyka

13.1.

Soustava českých hlásek

13.2.

Slabiky

13.3.

Hlavní zásady správné výslovnosti

13.4.

Zvuková podoba věty

14.	Slovní zásoba a její slohové rozvrstvení

15.	Význam slov a jeho složky, změny slovního významu

16.	Zvláštnosti a nepravidelnosti ve větné stavbě

17.	Obohacování slovní zásoby, tvoření slov, vývojové tendence

18.	Druhy vět podle postoje mluvčího

19.	Interpunkce

20.	Slohotvorní činitelé, individuální styl autora

21.	Princip českého pravopisu

21.1.

Psaní i/í nebo y/ý v kořenech slov

21.2.

Psaní i/í nebo y/ý v předponách a příponách

21.3.

Psaní i/í nebo y/ý v koncovkách

21.4.

Psaní skupin bě., vě, mě/bje, vje, mně, pě

21.5.

Psaní předložek s/se, z/ze, předpon s-, z- , vz-

21.6.

Velké písmena

22.	Národní jazyk a jeho útvary

23.	Odborný styl

23.1.

Slovní zásoba

23.2.

Slohové útvary

24.	Publicistický styl

24.1.

Kompozice publicistických útvarů obecně

24.2.

Jazyk

24.3.

Stálé prvky novin

24.4.

Útvary publicistického stylu

25.	Projevy mluvené a psané, řečnický styl

"13. Zvuková stránka jazyka

Zvukovou stránkou jazyka se zabývají fonetika a fonologie. Základními zvuky lidské řeči jsou hlásky. Základními složkami mluvení jsou:
• dýchání - respirace
• tvorba hlasu - fonace
• článkování - artikulace
Mluvidla jsou tělesné orgány, které se účastní tvoření hlásek. Dělí se na:
• hlasové orgány, neboli hlasivky – 2 pružné vazy mezi chrupavkami v hrtanu, které se při výdechu rozkmitají a vzniká tón
• artikulační orgány – ústrojí modifikační (v něm se hlas přetváří na řeč), zahrnuje hrtan a rezonanční dutiny - ústní, nosní, hlavové, hrdelní, prsní – zde se tvoří barva hlasu.

Soustava českých hlásek
• Samohlásky - obsahují 10 fonémů (a,e,i,o,u,á,é,í,ó,ú) a 14 grafémů (navíc y/ý, ů,ě), jsou znělé a ústní a můžou být krátké a dlouhé.
• Dvojhlásky - pojení 2 samohlásek – ou; v přejatých slovech au (auto), eu (pneumatika)
• Samohlásky - celkem 25 souhlásek; dělí se na:
o znělé (hlasivky se rozkmitají – B,D)
o neznělé (hlasivky se nerozkmitají – P,T)
o ústní, nosní - podle stavu nosní dutiny
o závěrové, polozávěrové, úžinové - podle způsobu tvoření
o obouretné, retozubné, zubodásňové, předopatrové, zadopatrové, hrtanové - podle místa a způsobu vzniku překážky v ústní dutině
o tvrdé,měkké, obojetné - z hlediska pravopisu

Slabiky
Vznikají seskupením hlásek. Dělí se na:
• zavřená – končí souhláskou
• otevřená – končí samohláskou

Hlavní zásady správné výslovnosti
Logopedie – zabývá se nápravou vadné výslovnosti. Výslovnostní styly:
• zvlášť pečlivé –při uměleckém přednesu, ve slavnostních projevech
• základní – pečlivější než v běžném hovoru (rozhlas,na přednáškách)
• hovorová – volnější, pohodlnější v soukromých projevech
• nespisovná - ledabylá
Při výslovnost samohlásek zachováváme kvalitu samohlásek – zřetelně vyslovujeme, správně artikulujeme a zachováváme také náležitou délku samohlásek – neprodlužujeme ani nezkracujeme, dvě stejné samohlásky vyslovujeme nesplývavě – modrooký, po obědě.
Správně vyslovujeme tvary slovesa být: jsem/sem, jsi/si, jsou/sou
Spodoba znělosti – dochází k ní, setká-li se souhláska znělá s neznělou (sbírat/zbírat)
Vyslovujeme pečlivě všechny souhlásky, nevynecháváme je (dyž), ale ani je nevsouváme (osum), nezjednodušujeme (srce) a neměníme (šlupka).
Výslovnost cizích slov - počeštěná slova vyslovujeme tak, jak se píší – hokej, analýza. Cizí slova psaná původním pravopisem vyslovuje obvykle jako nezdomácnělá – adagio.

Zvuková podoba věty
Zvukové prostředky: frázování, přestávky, větný přízvuk, důraz. Melodie u zvukové podoby je:
• stoupavá
• klesavá
• stoupavě – klesavá"

Práce obsahuje tabulky.
Částečně čerpáno z: www.maturita.cz/soubor.aspx?id=681; http://www.superstudent.cz/materialy/funkcni-styly-a-slohotvorni-cinitele-jazykova-kultura-kritika-diskuse.
Mluvnická část maturitních otázek z českého jazyka na Obchodní akademii.