1.	Počátky světového písemnictví

1.1.	Mezopotámie

1.2.

Egypt

1.3.

Indie

1.4.

Čína

1.5.	Arabská literatura

1.6.	Japonská literatura

1.7.	Hebrejská literatura

2.	Antická literatura

3.	Archaické období

4.	Klasické období

"3. KLASICKÉ OBDOBÍ 5. – 4. Století před naším letopočtem. Rozkvět Athén, přesunuje se tam kulturní život, autoři napsali většinou přes 50 her, ale dochovalo se jich málo. Lyrika zatlačila homérskou epiku. Poezie byla zpívána za doprovodu lyry nebo píšťaly. Vznik dramatu = původně na oslavu boha Dionýsa, vyvinutí v dithyrambu = kulturní literární píseň, kterou zpíval chór. První herec, řecký dramatik Thespidius poprvé použil herce a chór, dialog s chorem, barevné kostýmy, hry psané ve verších, sbor ukrytý za scénou komentoval děj. Tragédie = zpěv kozla, kozlí píseň. Čerpají z mýtů, vztah jedince a společnosti, neřešitelné situace, marný boj s osudem. Autoři toho období Aischylos z ostrova Paru. Zakladatel řecké lyriky, nestarší evropský „prokletý“ básník, ctěn jako Homér. Zachovaly se jen zlomky jeho tvorby, psal elegie, epigramy, ostré jamby. Kritizoval uzavřenou aristokratickou společnost. Zavedl melodramatický přednes. Díla ORESTEIA = jediná řecká úplně zachovalá trilogie, užívá 3. Herce, kterého zavedl Sofoklés. Tématem je osud potomků Atreových, na kterých lpí kletba za hrozný zločin jejich předka. (Atreus usmrtil děti svého znepřáteleného bratra Thyesta a pohostil ho jejich masem. Král Agamemnon se vrací z trojské války zpět do Argu, jeho nevěrná manželka spolu se svým milencem Aigisthem jej zavraždí. Agememnonův syn Orestes se vrací do Argu, aby na rozkaz Apollonovy věštby pomstil otce. Setkává se se svou sestrou Elektrou, která ho k pomstě ještě více podnítí. Když Orestes zavraždí svou matku a jejího milence, je pronásledován Erinyjemi, bohyněmi pomsty. Athéna zřizuje soud porotců, Erinyje obviňují Oresta, Apollón jej hájí. Zápas mezi principy otcovského a mateřského práva. Nakonec je Orestes ospravedlněn a Athéna přeměňuje soudní sbor v stálý soud (areopag) – odstranění krevní pomsty. Dále Upoutaný Prometheus – porušil božské zákony tím, že ukradl bojům oheň a dal ho lidem. Za to je přikován e skále, odkud je nakonec vysvobozen. = inspirace pro moderní básníky Goethe, Byron. Další dílo PERŠANÉ. Sofoklés, dramatik, který žil v 5. století před naším letopočtem. Pocházel ze zámožné rodiny. Zpočátku sám vystupoval jako herec, ale pro slabý hlas toho nechal a věnoval se dramatické tvorbě. Napsal asi 120 her, z nichž se zachovalo 7: AIÁS, ANTIGONA, KRÁL OIDIPUS, ELEKTRA, FILOKTETES, TRÁCHIŇANKY, OIDIPUS NA KOLÓNĚ. Dovršil vývoj tragédie tím, že zavedl 3. herce. Ještě více omezil úlohu sboru, věnoval větší pozornost psychologickému prokreslení postav a dramatickému pojetí her. Sofoklovi hrdinové jednají většinou samostatně. Těžiště konfliktu se odehrává uvnitř postav, odráží se tu rozpor mezi tradiční morálkou a individualismem. Mezi jeho nejznámější díla patří OIDIPUS KRÁL – věštba předpoví, že Oidipus zavraždí svého otce a spáchá incest se svou matkou, proto je jako mimino odnesen do hor. Adoptuje ho korintský král, ale Oidipus se dozví o věštbě a opouští své domnělé rodiště a jde do Théb. Cestou nevědomky zabije svého otce převlečeného za pocestného a pak dostane svou matku za ženu. Théby postihne mor, Oidipus se nakonec všeho dopátrá, oslepí se, (aby neviděl hrůzy, které spáchal) a odchází. Dalšími díly jsou ANTIGONA, ELEKTRA. Euripidés se narodil na Salamíně a věnoval se výhradně studiu a literární tvorbě. Udržoval četné styky se známými filozofy té doby, vlastnil velmi rozsáhlou knihovnu. Kritizoval tradiční náboženské představy, společenské a mravní názory. Za svého života byl proto terčem posměchu. Je autorem především tragédií o konfliktu člověka s člověkem, přinesl jako první na scénu aktuální problémy athénské společnosti a snaží se o zrovnoprávnění žen, tzn. zaměření na ženské postavy. MÉDEA = tragédie ženy, která opustila svou vlast a s vůdcem argonautů Iasonem odešla do jeho země. On ji opustil pro jinou ženu. Médea se mstí zabitím Iásona, svých dětí i nové ženy. V tomto díle je skvěle vykreslená proměna od obětavosti a lásky až k žárlivé pomstě a zoufalství. ELEKTRA = přiměla svého bratra, aby zabil zrádnou matku a jejího milence, tím pomstil svého otce. Avšak Euripides je přesvědčen, že neměli právo zabít matku. Další díla TROJANKY, ALKÉSTIS. Princip deus ex machina (jako první Sofoklés) = použití strojů pro vyjevení bohů ve hře.
Dalším směrem literatury jsou Komedie = veselá píseň. Aristofanes nebojácný humorista, autor komedií těsně spjatých s událostmi politického i kulturního života Athén. Zajímal se o kulturu a soudobou politickou situaci Athén. Útočil na záporné lidské vlastnosti. Idealizoval dobu athénského rozmachu a s přítomností nebyl spokojen. Stíhal nové náboženské a filosofické myšlenky, byl zastáncem zděděné víry. Kontrastně používal lidová až vulgární slova a naproti tomu výrazy z tzv. vyšší vrstvy. Díla ŽÁBY – vyřizuje si osobní spory s Euripidem. JEZDCI, MÍR, LISISTRATA = protiválečné satiry. PTÁCI – fantastický příběh athénských občanů, vidina ideální společnosti. Herodotos zcestoval velkou část tehdejší světa, pobýval i v Athénách. Vývoj světa pojal jako odvěký zápas mezi Řeky a barbary. Smysl dějin viděl v úsilí o stálou rovnováhu sil ve světě a v tom, že božstvo trestá smrtelníky, kteří překročili dané meze. Jeho dílo HISTORIES APADEXIS je prvním vylíčením národních řeckých dějin. Tvoří ho 9 knih. První 4 knihy obsahují dějiny východních národů, 5 dalších knih popisuje Řecko – perské války. Hérodotovy práce o práce obsahují i informace zeměpisného charakteru – o životě v zemích, krajích a zvycích jiných národů. Byl nazván otcem dějepisu. Thúkýdidés byl vlastním zakladatelem vědecky pojatého dějepisu. Ke všem pramenům přistupoval kriticky a nepřipouštěl zásahy bohů do historického vývoje. Hledal přirozené příčiny vývoje událostí. Postupoval chronologicky a omezil se na zábavný způsob zpracování. Napsal celkem 8 knih, v nichž vylíčil peloponéské války (DĚJINY PELOPONÉSKÉ VÁLKY). Zakladatel pragmatického řečnění. Aristoteles je zakladatelem lycea a autorem téměř 150 spisů. Také je považován za zakladatele logiky. Stal se tvůrcem nové naukové prózy a vědeckého pojednání. Díla ORNANON – logika. FYZIKA, O NEBI, O DUŠI – přírodní vědy, METAFYZIKA - otázky spojené s rozpracováním života, RÉTORIKA - o řečnictví, POETIKA – literární umění. Zavedl zásadu tří jednot: děj se má odehrávat na jednom místě, v jedné době a má být jedna dějová linie."

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://www.sweb.cz/emur/recka-literatura/