1.

Úvod

2.

Životopis

3.	Začátky přírodního léčitelství

4.	Bilzovo sanatorium (Bilz-Sanatorium)

5.	Bilz podnikatel

5.1.

Lázeňství

5.2.	Nealkoholické nápoje

6.	Přátelství s Karlem Mayem

7.	Sanatorium a ozdravné pobyty pro děti ze sociálně nejslabších rodin, založení nadace

8.	Bilz a sociální práce

9.	Bilz politik

10.

Smrt

11.	Sociálně-pedagogický odkaz

12.

Závěr

"Friedrich Eduard Bilz si díky svým životním zkušenostem uvědomoval, že krátkodobý pobyt v sanatoriu sice dětem z nejchudších čtvrtí může výrazně pomoci zdravotně, nezbaví je však jejich celoživotního sociálního handicapu. Proto se snažil, aby tyto děti získaly během měsíčního ozdravného pobytu nejen informace o dodržování základních hygienických norem, škodlivosti alkoholu, tabáku a dalších návykových látek, snažil se je také vzdělat v oblasti základních kulturních návyků. Velmi významnou snahu pak Friedrich Eduard Bilz projevil při pokusech o zřízení bezplatných internátních zařízení pro sociálně znevýhodněnou mládež, která by jim poskytovala možnost získat alespoň výuční list a tím šanci na lepší život. První takové zařízení se Friedrichu Eduardu Bilzovi podařilo otevřít v roce 1908 ve spolupráci s továrnou Pirna-Werke.

Aby mohl ještě více ovlivňovat oblast péče o sociálně handicapovanou mládež respektive segment školství zaměřený na tuto oblast, vstoupil Friedrich Eduard Bilz i do politiky. V roce 1912 byl zvolen jako poslanec do Zemského sněmu (Landesrat) v Drážďanech.
Bohužel, veškerou další snahu Friedricha Eduarda Bilze v této oblasti zhatila I. světová válka, která vypukla v roce 1914. Z Bilzova sanatoria se stalo sanatorium pro zraněné důstojníky, po skončení války v roce 1918 zde bylo zřízeno rehabilitační centrum pro válečné invalidy, které fungovalo až do roku 1921. V této době byl již zdravotní stav Friedricha Eduarda Bilze velmi špatný a zabránil mu v další realizaci jeho myšlenek a plánů.

Friedrich Eduard Bilz zemřel v Radebeulu 30. ledna 1922 ve věku nedožitých osmdesáti let a byl pohřben přímo vedle mausolea svého velkého přítele a guru Karla Maye (1842 – 1912)[8].

Pedagogický, respektive sociálně-pedagogický odkaz Friedricha Eduarda Bilze spočívá především v jeho myšlence, kterou bychom patrně nejlépe vyjádřili „Mens sāna in corpore sāno“ – „V zdravém těle zdravý duch“. Bilz znal z vlastní zkušenosti podmínky, ve kterých žily děti z nejchudších rodin. Tehdy byla běžnou nemocí tuberkulóza, křivice způsobená nedostatkem vápníku a vitamínů, poruchy štítné žlázy z deficitu jódu a další nemoci, které dnes v naprosté většině případů známe už jen z literatury. Bilz správně předpokládal, že je zapotřebí „léčit“ nejen nemocné děti, ale především společnost, která tehdy sociálně znevýhodněným dětem dávala jen minimum šancí. Proto se snažil především o prosazování bezplatného vzdělání jak pro chlapce (obory obráběč kovů, zámečník v Pirna-Werke a dalších), tak pro dívky (škola, kterou bychom dnes patrně nazvali rodinná či zdravotní, otevřená v roce 1912 v Radebeulu). Pokud mladí lidé získali odborné vzdělání, nemuseli už nadále pracovat jako nejhůře placení pomocní dělníci; jako kvalifikovaní pracovníci měli nesrovnatelně lepší platové podmínky, a tím i perspektivy pro další život.

Koncepce bezplatných (případně nízkonákladových) ozdravných pobytů pro děti ze sociálně nejslabších rodin byla tehdy (v roce 1907) zcela průlomová. Friedrich Eduard Bilz se inspiroval myšlenkami Karla Maye, obsaženými v jeho indiánských a kurdistánských literárních cyklech (ačkoliv May nikdy nebyl ani ve Spojených státech, ani v Kurdistánu, jeho nesmírně bohatá fantazie mu dovolila tyto země zcela přesvědčivě popisovat). Celkově proto Bilzova koncepce výchovy mladých ze sociálně stigmatizovaného prostředí výrazně připomíná myšlenky Ernesta Thompsona Setona a jeho hnutí Woodcraft. Mladí lidé se ve speciálním sanatoriu nejen léčili, ale i vzdělávali, učili se sami o sebe postarat a být samostatní. Nezanedbatelné bylo i vedení ke zdravému životnímu stylu, kdy pracovníci sanatoria své svěřence vzdělávali nejen v oblasti zdravé výživy (tehdejší medicína už znala některé vitamíny, byly známy základy racionální výživy, význam některých stopových prvků apod.), ale podnikali s nimi i výlety, hry na čerstvém vzduchu, koupání a opalování.

Friedrich Eduard Bilz byl Němec, a snad právě proto je jeho ozdravným pobytům pro mladé muže ve věku 8 – 14 let (a od roku 1912 i dívky stejného věku) někdy vyčítána příliš „kasárenská“ atmosféra – mladí lidé po příjezdu dostávali jakési ústavní „uniformy“, ne nepodobné uniformám kadetů, také disciplína byla do značné míry „vojenská“. Ovšem tomu se nelze divit, zvládnout dospívající mládež ze sociálně vyloučeného prostředí patrně nebyl snadný úkol ani před sto lety."

Práce obsahuje zajímavou obrazovou přílohu dosahující 8 stran.