1.

Ve světě

1.1.	Drama ve starověkém Řecku a Římě

1.2.	Drama ve středověku

1.3.	Humanismus a renesance

1.3.1.

Miguel de Servantes Y Saaverda

1.3.2.

Lope de Vega

1.3.3.

William Shakespeare

1.4.	Francouzský klasicismus

1.4.1.

Moliér

1.5.	Italské národní drama

1.6.	Preromantismus a romantismus

1.7.

Realismus

2.	České divadlo

2.1.	Jan Amos Komenský

2.2.	Václav Kliment Klicpera

2.3.	Josef Kajetán Tyl

"f) Preromantismus a romantismus
V období preromantismu excelovali němečtí dramatici, zejména pak Johann Wolfgang Goethe se svým celoživotním dílem veršovanou dvoudílnou tragédií Faust.
Romantické divadlo ovlivnili nejvíce:
Angličan lord Georgie Gordon Byron se svými díly Manfréd a Kain.
Francouz Victor Hugo s dramatem Cromwell.
Rus Alexander Sergejevič Puškin s historickou hrou Boris Godunov.

g) Realismus
Počátky realistických tendencí značí v dramatu ruský spisovatel Nikolaj Vasiljevič Gogol – komedie Ženitba, Hráči a dodnes populární satirická komedie Revizor.
Výrazně se rozvinulo také severské drama, představované norským autorem Henrikem Ibsenem. Jeho první veršované drama Peer Gynt psal ještě pod vlivem romantismu, další díla však patří k vrcholům realismu – Nora, Strašidla, Nepřítel lidu, Opory společnosti. Svými posledními díly vyjadřuje pesimismus a rozčarování, jsou přechodem k dramatu symbolickému.

II. České divadlo
Počátky českého divadelnictví sahají do konce 12.století a jsou, obdobně jako ve světě, náboženského původu (dramatizace texty evangelií v klášterech).
Později se začaly objevovat světské frašky, které byly předváděny v krčmách, na tržištích, jarmarcích apod. Takto vznikla i první staročeská fraška o prodavači mastí – Mastičkář.
V dalších staletích se drama rozvíjelo jako pololidový žánr. Přibližně v polovině 17.století se objevilo loutkové divadlo – hry s mezinárodními tématy (O Faustovi, O Donu Juanovi, atd.). jeho největším představitelem u nás byl Matěj Kopecký.

Jan Amos Komenský – dramatické pokusy s didaktickým zaměřením – Schola ludus (Škola na jevišti) – soubor her teprve dnes se pedagogové u nás i v zahraničí vracejí k této myšlence.

V období Národního obrození sehrálo divadlo velkou roli. Politická situace 80.let 18.století přála vzniku novočeského divadla. V Praze bylo od roku 1738 stálé německé divadlo v Kotcích a v roce 1771 zde byla uvedena první česká hra Kníže Honzík. Později se hrály české hry i ve Stavovském divadle.
Zájem o české divadelní hry vedl k založení dřevěné divadelní stavby, tzv. Boudy, na dnešním Václavském náměstí., v čele s Václavem Thámem. Ten psal české vlastenecké hry z národních dějin (Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka), překládal a hrál.
Ve 20.letech 19.století vzniká při Stavovském divadle v Praze první český profesionální soubor pod vedením Jana Nepomuka Štěpánka. Hrály se hry rytířské, historická dramata i žánrové veselohry současnosti (např. Štěpánkovi hry Čech a Němec, Obležení Prahy od Švédů, Břetislav I.). Rozkvět českého divadelnictví však brzdilo soupeření Štěpána Klicperou, který psal v té době nejlepší hry."

Obsahuje překlepy a věcné chyby, zvláště pak ve jménech.
Zvláště u cizích autorů jsou veškeré údaje shrnuty do 1, maximálně dvou vět. Chybí podrobné výčty děl.
Práce je informačně nedostačující.