1.	Charakteristika této literatury

2.	Předchůdci vědecko – fantastické literatury

3.	Romantismus a vědecko – fantastická literatura (začátek 19. století)

4.	Vědecko – fantastická literatura na přelomu 19. a 20. století

5.	Vědecko – fantastická literatura 20. století

"Předchůdci vědecko – fantastické literatury
Kořeny nachází již ve starověku, ve vyprávění o Daidalovi a Ikarovi. K předchůdcům také patří nejstarší utopie Platónova republika (o ideálním zřízení státu). Přímým předchůdcem jsou utopistická díla renesanční. Tehdy vznikla dvě nejvýznamnější díla Utopie Thomasa Mora a Campanellův Sluneční stát, která jsou podrobným rozpracováním představy o ideálním státním zřízení. Na sklonku 17.století se velké oblibě těšil literární žánr tzv. podivuhodných cest, inspirovaných čtyřmi skutečnými cestami Ameriga Vespucciho. Brzy pak dochází k syntéze utopistického proudu s proudem podivuhodných cest. Svého prvního vrcholu dosahuje tato linie na pořádku 18.století ve Robinsonovi Crusoovi od Daniela Defoa a Gulliverovy cesty od Jonathana Swifta.

Romantismus a vědecko – fantastická literatura (začátek 19. století)
Nová vědecko – fantastická literatura je již aktivní, dynamická a napínavá. Zatímco romantický hrdina touží po aktivitě, vědecko – fantastická díla již svou činností (zpravidla objemem) svět přímo proměňuje. Uvolňuje se pojetí času a prostoru až k nekonečnu. Hrdina nejen prožívá velká dobrodružství, ale také své lidské kvality.
Na počátku vývoje vlastní věd.fant.literatury stojí dvě díla: román Mary Shellyové Frankenstejn a nedokončené dílo Vladimíra Odojevského Rok 4338. Za otce VFL (vědeckofantastické literatury) je označován Edgar Alan Poe. Cestu na Měsíc vylíčil v povídce Bezpříkladná dobrodružství Hanse Pfaala. Na Poeovo dílo navazuje jeden z nejslavnější autorů VFL Jules Verne. V jeho dílech Pět neděl v baloně, Tajuplný ostrov, Do středu země, Kapitán Nemo, Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem uvedl nový typ hrdiny – nadšence vědy a zároveň bojovníka za ušlechtilé humánní cíle.

Vědecko – fantastická literatura na přelomu 19. a 20. století
Konec 19.století ukazuje techniku především z její druhé, ničivé stránky. I autoři sci-fi napadají pochybnost, zda věda znamená pokrok např. Jules Verne v Ocelovém městě nebo Vynálezu zkázy. Proto vzniká nová linie VFL u jejíhož zrodu stojí H.G.Wells, který v dílech Stroj Času a Ostrov doktora Moraaua dává průběh fantazii. Nezajímá ho jak se rozvíjí věda, ale varuje před deformací světa a možnými tragickými následky. Vytvořili teda román výstrahy."