1.

Úvod

2.	První opera

3.	Druhá opera

4.

Závěr

"Michail Ivanovič Glinka ( 1804-1857)

Pohlídneme-li do měkce plného obličeje M.I.Glinky,orámovaného dlouhými vlasy a krátce střiženými vousy , těžko bychom v něm hledali zakladatelskou osobnost ruské národní hudby.Glinka pocházel z nebohatého šlechtického rodu,byl křehkého zdraví, kvůli němuž vyhledával cizí kraje , zejména Itálii , Francii a Španělsko, kde bylo více tepla a slunce než na ruských pláních. Přesto Rusko a jeho kulturní tradice hluboce miloval a rád se vracel do rodné země. Jako Puškin i on byl veden úctou k ruskému lidu zvítězivšímu nad Napoleonem , byl zastáncem probouzejících se demokratických tradic ruského umění , k němuž přilnul celou bytostí. Ač studoval housle , klavír, zpěv i hudební teorii v Petrohradě a při čtyřletém pobytu v Itálii se seznámil s tehdejšími předními mistry opery,teprve ve věku třiceti let nalezl v Berlíně vynikajícího pedagoga Siegrfrieda W.Dehna , jenž jej zbavil kompozičního amatérismu a upevnil v něm touhu tvořit vskutku ruskou hudbu .
Na této cestě Glinka vykročil operou Ivan Susanin , komponovanou na námět Rylejevovy vlastenecké dumy; Susanin byl typem lidového hrdiny, vlastence, jenž zavede nepřátelské vojsko do neprostupného lesa , aby tam však i on sám zahynul. V historii ruské opery poprvé mají v tomto díle významnou úlohu dramaticky konfliktní scény lidu a nepřátelského vojska ; jeho finále je vlasteneckou apotézou ruského národa. Nikoli náhodou měl Susanin při premiéře v Petrohradě v roce 1836 bouřlivý úspěch u demokraticky orientované společnosti , ne však u feudální šlechty , která jeho hudbu dokonce posměšně nazývala hudbou “kočovskou”.Dle rozkazu cara se dílo muselo přejmenovat na Život za cara, neboť pro nevolnické Rusko neexistovala vyšší oběť než pro boha nebo cara. Už zde Glinka vytvořil opravdový typ národní ruské opery, vyvěrající z domácích hudebních zdrojů , k němuž se později jako východisku budou navracet všichni ruští skladatelé.
Svou druhou operu , Ruslan a Ludmila, tvořil Glinka téměř pět let. Inspirací mu byla Puškinova epická pohádková báseň, umožňující zhudebnit bájeslovné obrazy z doby kyjevské Rusi a tak navázat na tematiku starých ruských bylin. Námět je to fantastický a umožnil skladateli rozvinout hudební představivost do enormních výšin. Autor pracoval nejen s motivy starých ruských nápěvů, ale i s tanečními prvky exoticko-orientální hudby, arabské, perské i kavkazské, vužíval jako jeden z prvních tvůrců vůbec celotónové stupnice, zvětšených trojzvuků, starocírkevních hudebních modů, prvků z pravoslavných zpěvů, smělé harmonie i zvukomalby apod. Jako přítel Berliozův se nechal ovlivnit jeho nápaditou instrumentací, kterou ovšem mistrovsky podřídil ruskému zvukovému koloritu."