1.	Starověké písemnictví

2.	Nejstarší údobí naší národní literatury; Světová literatura středověku

3.	Literatura doby husitské (a předhusitské)

4.	Renesance a humanismus ve světové literatuře

5.	Renesance a humanismus v české literatuře

6.	Písemnictví doby pobělohorské, exulantská literatura

7.	Literární tvorba v době národního obrození

8.	Světová literatura 1 a poč. 19. století (klasicismus, osvícenství, preromantismus)

9.	Romantismus ve světové literatuře

10.	Romantismus v české literatuře

11.	Básnické generace 2. pol. 19. století (májovci, ruchovci, lumírovci)

12.	Satira v české literatuře od nejstarší doby po současnost

13.	Světová a česká literatura 19. století

14.	Umělecké směry na přelomu 19. a 20. století

15.	Historická beletrie 19. a 20. století

16.

Balada

17.	Česká poezie 20. a 30. let dvacátého století

18.	Jaroslav Seifert

19.	Obraz (odraz) 1. světové války v literatuře (světové + české)

20.	Česká próza a 30. let dvacátého století

21.	Vývoj literárního hrdiny od antiky po dnešek

22.	Karel Čapek a jeho umělecká generace

23.	Divadlo 1. poloviny 20. století

24.	Obraz (odraz) druhé světové války, okupace a osvobození v české literatuře

25.	České drama

26.	Česká literatura 50. a 60. let dvacátého století

27.	Česká literatura po roce 1968

28.	Česká poezie 20. století

29.	Světová literatura po roce 1945

30.	Světová próza 1. poloviny 20. století

"- próza:
- Gaius Petronius - autor prvního antického románu
- Satyrikon - satirický román - kombinace prózy a verše - naturalistická
parodie na všechny vrstvy společnosti
- zachovány jen úryvky
- Lucius Apuleius - Metamorphoses = Proměny, častěji překládáno jako Zlatý osel
- fantasticko-satirický román - zobrazení různých vrstev
mladíkem na čas proměněným v osla
- slovníček pojmů:
- báje, mýtus - z řeckého mýtus = vyprávění - smyšlené vyprávění o historii bohů, vzniku světa…
- mytologie - soubor mýtů určité oblasti
- bukolická poezie - z řeckého búkolokos = pastýřský - poezie s idylizací prostého života
pastýřů nebo obecně na venkově
- elegie - z řeckého elegos = pohřební zpěv = žalozpěv - lyrický útvar smutečního rázu - žal
nad ztrátou, bolest ze zklamané lásky, stesk po mládí, domově…
- epos - z řeckého epos = slovo, řeč - rozměrná epická veršovaná skladba s pozvolným tokem
děje - hlavně o hrdinských činech a válkách
- idyla - z řeckého eidyllion = obrázek - báseň zobrazující klidný život uprostřed přírody
- óda - z řeckého ódé = píseň - lyrická báseň něco oslavující - hrdina, vlast, moudrost… -
slavnostní tón, patos
- dělení lyriky - dle interpretace - monodická - jedna osoba přednes básní za doprovodu lyry
- sborová - více osob - oslavné písně - city
- dle obsahu - elegie - smutné, obsahují ponaučení
- jamby - satirické, útočné

- nejvýynamnější hrdinové řeckých tragédií:

Orestes
Syn Agamemnona a Klytaiméstry, jehož otec byl po návratu z Tróje zavražděn Klytaiméstrou a jejím milencem Aigisthem. Dítě Oresta ukryla sestra Élektra u strýce, krále ve Fókidě, zde vyrůstal, dokud se v delfské věštírně nedozvěděl, že se má vrátit do Mykén. Na podněcování sestry zabil Aigistha i svou matku prosící o milost. Z matkovraždy zešílel, a tak odešel do Tauridy, kde byl zajat a určen k rituální oběti. Kněžka, co měla akt provést, byla další sestra Ifigenie. Bratra poznala, a tak spolu utekli zpátky do Řecka. Zde byl Orestes zproštěn viny.
Příběh byl zpracován několika autory. Někdy je čin chápán jako spravedlivý akt pomsty (Aischylos), jindy je Orestes považován za zločince, ktrerého nemůže nic ospravedlnit (Eurepidés).

Oidipus
Syn thébského krále Láia. Věštba mu předpověděla, že zabije otce a ožení se se svou matkou, proto byl odvržen a pohozen v pohoří. Byl však yachráněn a vychoval ho korintský král Polybos. Když se Oidipus dozvěděl o věštbě, chtěl odejít co nejdále od země, kde vyrostl, ale ve skutečnosti se vrátil do své pravé vlasti. Po cestě zabil neznámého muže, aniž by tušil, že šlo o jeho otce. Když dorazil do Théb, nevědomky se oženil se svou matkou Iokastou a stal se králem. Když město zasáhla morová rána, jíž seslali bohové za nepotrestanou otcovraždu, Oidipus se dověděl pravdu. Matka spáchala sebevraždu, Oidipus se oslepil. Synové Eteoklés a Polyneikés otce vypudili do vyhnanství, kam ho doprovázela jeho dcera Antigona."

Čistý text dosahuje cca 271 stran. Práce obsahuje tabulky a fotografii.
Tato práce je subjektivně zabarvená.
Práce obsahuje překlepy a pravopisné chyby.
Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá z mnoha volně dostupných zdrojů. Zkopírovány jsou převážně obsahy děl, i některé části otázek.
Každá otázka dosahuje cca 14 stran. Otázky jsou zpracovány velmi obsáhle, čímž se stávají nepřehlednými a obsahují nadbytečné informace.