1.	Vývoj představ o stavbě atomu

1.1	Starořečtí atomisté

1.2	Daltonova atomová teorie

1.3	Pudinkový model

1.4	Rutherfordův planetární model

1.5	Bohrův model atomu

1.6	Sommerfeldův model

2.	Kvantově-mechanický model atomu

2.1	Atomové jádro

2.1.1

Proton

2.1.2

Neutron

2.1.3

Čísla Z, A, N, prvky, nuklidy, izotopy

2.1.4

Stabilita atomového jádra

2.1.4

Jaderné síly

2.1.5

Přirozená radioaktivita, radioaktivní záření, složky

2.1.6

Umělá radioaktivita

2.1.7

Jaderné reakce a jejich využití

2.1.8

Druhy radioaktivních (RA) přeměn

2.1.9

Energie RA záření

2.1.10

Rychlost RA přeměny, poločas rozpadu

2.1.11

Detekce RA

2.1.12

Radioaktivní rozpadové řady

2.2	Elektronový obal atomu

2.3	Atomové orbitaly

2.4	Kvantová čísla

2.5	Stavy, vrstvy

2.6	Pravidla elektronové konfigurace atomů

„A. Vývoj představ o stavbě atomu

1. STAROŘEČTÍ ATOMISTÉ
- 5. století př. n. l. - Demokritos, Leukyppos - řečtí filosofové říkali, že všechny látky jsou složeny z nedělitelných částic - atomů (atomos = řecky nedělitelný)
- nepředpokládají vnějšího hybatele
- tvary atomů - pevné látky - s háčky, kapaliny - s výstupky, plynné látky - kulové

2. DALTONOVA ATOMOVÁ TEORIE
- 1808 - Dalton - všechny látky jsou složeny z atomů, o kterých se předpokládá, že jsou dále nedělitelné, atomy jednoho prvku jsou stejné
- při chem. reakci se atomy spojují, přeskupují, přitom nemizí ani nevznikají ZZH
- při slučování se na jeden atom jednoho prvku naváže vždy stejný počet atomů druhého prvku Zákon slučovacích poměrů

3. PUDINKOVÝ MODEL
- 1897 - J. J. Thomson - objevitel elektronu, neznal jádro pudinkový model - kladně nabitá koule, ve které jsou jako rozinky rozptýleny elektrony

4. RUTHERFORDŮV PLANETÁRNÍ MODEL
- 1911 - E. Rutherford - objevitel atomové jádro - ostřeloval α-částicemi zlatou fólii
- 1920 - objevil proton
- elektrony obíhají jádro jako planety slunce - elektron by ztrácel energii> přibližoval by se k jádru rozpory s klasickou fyzikou
- poznal velikost atomu (10-10 m) a jádra (10-14 - 10-15 m)
- hmotnost soustředěna v jádře

5. BOHRŮV MODEL ATOMU
- 1913 - dán Niels Bohr - přijal planetární model, ale přidal k němu postuláty
- vychází z kvantové teorie (Max von Planck)
- E = h* (h= Planckova konstanta, = frekvence záření)
- vychází z fotoelektrického jevu (A. Einstein) - vlnově korpuskulární charakter fotonu
- platí jen pro jednoelektronové atomy (H, He), nedovede vysvětlit vznik chem. vazby

Postuláty: 1) elektrony se pohybují kolem jádra po určitých drahách (orbitalech), kde jejich E je celočíselným násobkem zákl. energetického kvanta
2π*r*me*ve = n*h r*me*ve = dráhový moment
čím dále od jádra, tím větší E! n = celé číslo 1, 2, 3, 4,…
2) pokud se e- pohybuje po stacionární dráze, nemění se E
3) E se mění při přemístění do vyšší nebo nižší hladiny
z vyšší do nižší hladiny se vyzáří h*

6. SOMMERFELDŮV MODEL
- rozdíl od Bohrova modelu - eliptické dráhy
B. kvantově-mechanický model atomu

- 1924 - Luis de Broglie - dává všem mikročásticím dualistický charakter
- korpuskule (hybnost) x vlnění (interference, ohyb)
- 1926 - Heisenberg - princip neurčitosti - lze určit pravděpodobnost s jakou se e- vyskytuje v určité části prostoru
- nelze přesně najednou určit polohu a hybnost
- 1927 - Schrödinger - určil vlnovou funkci 2, pomocí které lze vypočítat
pravděpodobnost výskytu e- v atomu
Schödingerova rovnice“

Práce obsahuje schémata a rovnice. Čistý text práce dosahuje cca 9 stran.