1.	Život Sigmunda Freuda

2.	Jeho základní postuláty

3.	Rozdělení jeho děl do etap

4.	Pojetí psychosexuálního vývoje

4.1.	Orální stadium

4.2.	Anální stadium

4.3.	Falické stadium

4.4.	Latentní stadium

4.5.	Genitální stadium

5.	Tři hlavní etapy Freudova díla

5.1.	Afekt-trauma

5.2.	Topografický model lidské psychiky

5.3.	Strukturální model lidské psychiky

6.

Úzkost

"Tři hlavní etapy Freudova díla:

1. Afekt-trauma – hlavní funkcí nervového aparátu je především obrana proti nepříjemným afektům, různým traumatům, převážně v raném dětství např. sexuální zneužití, vzpomínky jsou potlačovány, nejsou uvolněny normální cestou a jsou ukládány do nevědomí, energie putuje do senzomotorických a motorických nervových drah a to se projevuje např. hysterickou obrnou, slepotou, hluchotou, konverzí („převtělení“) psychické energie do somatických příznaků. V tomto směru byl hodně ovlivněn svým přítelem Josefem Breuerem, vídeňským lékařem, který Freudovi popisoval případ mladé ženy, která trpěla prudkým kašlem, poruchami zraku atd. Breuer ji dokázal očistit od zadržování emocí a nepříjemných myšlenek pomocí hypnózy, tímto způsobem vytěsnili zážitky z nevědomí.

2. Topografický model lidské psychiky – toto období je typické rychlým vývojem psychoanalytické teorie a praxe, tři vrstvy: vědomí, nevědomí, předvědomí, toto rozdělení je základem psychoanalýzy.

• VĚDOMÍ: nejbezprostřednější a nejjistější vnímání, může to být i pomíjivá představa, která je nyní vědomá, v příští chvíli taková už není, ale můžeme si ji snadno znovu vybavit

• NEVĚDOMÍ: (dynamické nevědomí) - jsou to vzpomínky, fantazie a přání, jejichž existenci můžeme pouze předpokládat, a stávají se vědomými až po překonání určitého odporu, odpor = obranné mechanismy, chrání před vstupem nevědomých obsahů - řídí se principem slasti, snaží se o bezprostřední uspokojení pudů

• PŘEDVĚDOMÍ: (deskriptivní nevědomí) - funguje jako cenzura mezi vědomím a nevědomím, jsou to vzpomínky, informace, dovednosti, které mohou být v případě potřeby vyvolány ve vědomí

Ve Freudově psychoanalytické léčbě šlo především o to, aby se nevědomé stalo vědomým. Psychický aparát je zkonstruován tak, že všechny přání, myšlenky, city, atd., které budí přílišnou úzkost při uvědomění, mohou být vytěsněny z vědomí, sám akt vytěsnění je také nevědomý. To, co vytěsníme, nepřestává existovat, ale je to něco, o čem nevíme, tedy to nemůžeme kontrolovat a řídit rozumem.
Rozlišujeme vytěsnění a potlačení. Potlačení je vědomé, je to naše rozhodnutí, např. když proti vědomému chce se mi postavíme vědomé nechce se mi nebo nechce se mi X chci. Potlačení ale také může přejít do vytěsnění, pokud potlačujeme oprávněné výčitky svědomí, vědomí odpovědnosti…"

Slezská univerzita v Opavě.