1.

Životopis

2.	Charakteristika díla

2.1.	Šest knih psaných s bratrem

2.1.1.

Společné drobné prózy z let 1908 – 1912

2.1.2.

Tři společná dramata

2.2.	Samostatná tvorba

2.2.1.

Tvorba pro děti

2.2.2.

Čapkovy knihy o umění

"Charakteristika díla

Literární dílo Josefa Čapka bylo myšlenkově bohaté, nebylo však příliš rozsáhlé a bylo zastiňováno jak popularitou bratra Karla, tak Josefovou vlastní výtvarnou tvorbou. Sám sebe považoval spíše za malíře a jako spisovatel se podceňoval.
Ve svých literárních začátcích byl Josef Čapek ovlivněn několika směry – secesí, novoklasicismem a expresivně modifikovaným kubismem. Ve své tvorbě se distancoval od spisovatelů literátů, předmětem jeho díla byly jeho vlastní zkušenosti, zážitky a prožitky. Chtěl, aby umělcovy výtvory byly pravdivým obrazem jeho lidských kvalit a aby za nimi autor stál celým svým životem.
Šest knih napsal společně s bratrem, ostatní sám.
Společné drobné prózy z let 1908 – 1912 vydali ve dvou knihách. Sedm povídek vydali v knize s názvem Zářivé hlubiny (1916), která bývá často spojována s hnutím novoklasicistickým. Krakonošova zahrada (1918) je plná ironie a Čapci se v ní vysmívají všemu, co jim připadalo směšné. Tyto sbírky jsou plné námětů z aktuálního dění, vědecké literatury a životních zkušeností. Jsou také neobvyklé, osobité, s paradoxními pointami, mladické, nápadité a vtipné a proto měly úspěch. V obou je vyjádřeno okouzlení světem, ale i strach z následků technické civilizace. Čapci si kladou otázku, zda lidstvo dokáže ovládnout síly, které rozpoutalo, a na tuto otázku odpovídají i v dílech pozdějších.
Následují tři společná dramata. Prvním z nich je hra Láska hry osudná z roku 1910. Autoři se v této jednoaktovce snažili o vybočení z tehdejších žánrových norem české kinematografie a navázat na základy renesanční divadelnosti. Snažili se také aktualizovat renesanční komedii dell’arte. Tato provokativní hra je dramatizací jedné povídky z Krakonošovy zahrady a je zaměřena proti tehdejšímu konvenčnímu divadelnímu naturalismu a realismu. Důraz je kladen na intelektuální humor a parodii životních i uměleckých konvencí .
Dalším společným dílem je alegorická komedie Ze života hmyzu (1921). V hyperbolické a groteskní nadsázce odhaluje tato hra negativní stránky lidské povahy, lidských vztahů a maloměšťácké společnosti. Ukazuje také nebezpečí fašismu. Jedná se o čtyři obrazy, které jsou spojeny postavou tuláka procházejícího labyrintem hmyzího světa Jednotlivé části díla jsou si žánrově podobné – jde o konverzační komedii, grotesku, satiru a mysteriózní epilog o věčném kruhu života a umírání.
Třetí společnou hrou je drama Adam stvořitel (1927), které patří k žánru filozofické revue. Čapci v ní kritizují revoluci, protože podle nich znamená začít znovu od začátku, od nuly.
Samostatná tvorba Josefa Čapka počíná dvěma knihami – Lélio (1917) a Pro delfína (1923). Jsou to lyrické básně v próze o zápase člověka s melancholií a úzkostí. Obě knihy vznikají během první světové války a mají společné myšlenkové východisko s povídkovými cykly Karla Čapka Boží muka a Trapné povídky. Autor medituje nad problémem lidského údělu ve světě rozvráceném válkou a vydaného napospas chaosu a zkáze.
Roku 1922 napsal již samostatnou hru Země mnoha jmen. Klade si zde otázku, jestli je možno spasit svět zasažený krizí kapitalistické civilizace, a ponechat člověka v naději na lepší budoucnost. Celé dílo je prostoupeno melancholií, pesimismem a nevírou změnit svět k lepšímu. "