1.	Znaky ústní lidové slovesnosti (ÚLS)

2.	Literární druhy

3.	Nejvýznamnější sběratelé ÚLS

3.1.	František Ladislav Čelakovský

3.2.	Karel Jaromír Erben

3.3.	Božena Němcová

"S ústní lidovou slovesností souvisí pojem folklor = obecné označení pro tradice, odraz v umění i architektuře, lidové tance, kroje, nástroje (dudy…), písně, pohádky, pověsti, říkadla, rčení, anekdoty, pořekadla, bajky, hádanky, balady…

Znaky ÚLS:
 anonymní – autor neznámí
 předávají se odnepaměti z generace na generaci ústně
 velká proměnlivost (variabilita)
 odraz pocitů, nálad, stavy, starostí
 nefixované (= nezapisované)
 odraz stav daného jazyka
 kulturní bohatství
Pohádky, které si lidé vyprávěli neměli většinou pevně určené místo ani čas, dobro x zlo, byli zdrojem ponaučení, druhy: lidové i umělé, přírodní, novelistické
Pohádky lidové x pohádky autorské (Drda)
Pověsti – Alois Jirásek
Legendy – o svatých
Balady – K. J. Erben
Lidové písně, které si zpívávali měli různou tématiku: vojenské, svatební, milostné, vánoční, ukolébavky, smuteční, pracovní apod.
Říkadla a rčení často zachycují moudrosti života, např. moudrosti o počasí – pranostiky.
Přísloví – př. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Pranostika – o počasí, př. Svatá Lucie noci upije a dni nepřidá.
Dále se vyprávěli anekdoty většinou s vtipnou pointou, pořekadla, která mívala mravní náboj. Př.

První zprávy o ÚLS u nás pocházejí ze 14.století v podobě milostných písní. V době pobělohorské nastal úpadek české literatury jako takové, ale rozvíjela se právě ÚLS a pololidové tvorby, ÚLS byla největší literární hodnotou té doby, vznikali především sociální písně, zachovala se jich však jen malá část.
Pololidová tvorba – kramářské písně, venkovští lidé – písmáci, vzdělaní (učitelé, faráři) sepisovali paměti svých měst a vesniček, tvorba vychází ze skutečných událostí, je však přibarvována
Kramářské-jarmareční písně – zpěv, hra na flašinet, doplněno obrázky, informativní funkce, znázorňovali dění ve světě
ÚLS existuje dodnes, např. ústní tradování vtipů apod."