1.

Úvod

2.	“Protihráč“ Albrechta z Valdštejna, hrabě Jindřich Matyáš Thurn a (stručně) jeho přítel Ladislav Velen z Žerotína

2.1.	František Bernard

2.2.	Ladislav Velen

2.3.	Albrecht z Valdštejna

2.4.	Jaroslav Sezima Rašín

2.5.	Ondřej Kochtický

2.6.

Jan Jiří

2.7.	Bitva u Lützenu

2.8.	Jan z Buben

"Čeští pobělohorští emigranti odcházeli do rozličných zemí především střední Evropy. Luteráni většinou zamířili do Saska, Lužice, Slezska, severního Německa, Dánska, Pobaltí, někteří do Švédska. Kalvíni do Uher, Sedmihradska, Polska, Nizozemí, Anglie a Švýcarska. Příslušníci Jednoty bratrské do Velkopolska a do Uher. Někteří byli významnější a někteří méně, někteří bojovali za návrat do vlasti, jiní se se situací smířili. Mezi těmi, kdož se nevzdávali, byl Jindřich Matyáš, hrabě Thurn.

“Protihráč“ Albrechta z Valdštejna, hrabě Jindřich Matyáš Thurn a (stručně) jeho přítel Ladislav Velen z Žerotína

Než se dostal hrabě Thurn do švédských služeb, byl ve službách Bethlena, sedmihradského knížete, ve službách Benátčanů i Dánů.
V dánských službách byl hrabě Thurn do té doby, než začal dánský král skládat zbraně. Hrabě Thurn odcestoval roku 1628 z Dánska do Elbink, města na západu Pruska (tehdy pod kontrolou Švédů), a setkal se zde se svým synem Františkem Bernardem. František Bernard byl ve švédských službách od roku 1624 a jako generál švédské armády byl velkým oblíbencem energického mladého švédského krále Gustava Adolfa. Později se tu setkal i s dalším mužem švédských služeb – Vladislavem Velenem z Žerotína.
Během roku 1628 se na Thurna obraceli emigranti z Dánska, kteří se museli vystěhovat díky císařským nařízením. Thurn pro ně zprostředkoval nabídku švédského krále, aby se usadili v Ingrii v Pobaltí.
Pomalu tak přecházel do švédských služeb, v květnu 1629 byl jmenován královským švédským gubernátorem, pravděpodobně proto, aby mohl řídit českou kolonizaci Pobaltí (čeští a moravští exulanti měli pověst dobrých zemědělců, a tak Švédové velmi toužili, aby právě tito exulanti oblast Pobaltí zvelebili). K samotné kolonizaci nakonec ale nedošlo – zřejmě pro uprchlíky byly vyhlídky na návrat do vlasti silnější, než touha někde se zabydlet. V této funkci hrabě Thurn pobíral plat 300 říšských tolarů.
Po tomto neúspěšném tahu, začal hrabě Thurn se souhlasem dánského i švédského krále převádět dánské pluky do švédského vojska. Thurnův titul v té době zněl: “válečný rada švédského krále, plukovník a královský vyslanec švédský u berlínského dvora“. Víc než rok se armáda připravovala na konečné tažení proti císaři.
V té době se přihodila jiná událost, která ovlivnila dění následující – a sice to, že Albrecht z Valdštejna byl odvolán z velitelské funkce. To hrálo do karet švédskému králi – chtěl Valdštejna získat na svou stranu. Do dění tedy vstupuje jistý Jaroslav Sezima Rašín, který mezi hrabětem Thurnem a Albrechtem z Valdštejna dělal prostředníka."

Práce obsahuje portrét.