1.	Historické souvislosti

2.	Charakteristika romantismu

2.1	Definice, znaky

3.	Anglický romantismus

3.1	George Gordon Brown

3.1.1

Childe Haroldova Pouť

3.2	Percy Byshe Shelley

3.2.1

Odpoutaný Prométheus

3.3	Walter Scott

3.3.1

Ivanhoe

3.3.2

Waverly

3.3	Sestry Bronteovy

4.	Francouzský romantismus

4.1	Victor Hugo

4.1.1

Legenda věků

4.1.2

Bídníci

4.1.3

Chrám matky boží v Paříži

4.2

Stendhal

4.3	Červený a černý

4.4	Kartouza parmská

5.	Ruský romantismus

5.1	Alexandr Sergejevič Puškin

5.1.1

Evžen Oněgin

6.	Český romantismus

6.1	Charakteristika období, směru

6.2	Karel Hynek Mácha

6.2.1

Život, povídky, romány

6.2.2

Máj

6.3	Karel Jaromír Erben

6.3.1

Život

6.3.2

Kytice

6.4	Josef Kajetán Tyl

6.4.1

Život, próza, divadelní hry

„FRANCOUZSKÝ ROMANTISMUS

Victor HUGO
- poslanec Francie
- odpůrce Napoleona (Bonaparte) → 20 let v exilu (zde napsal vrcholné romány)
- po pádu Napoleona se vrátil do vlasti
- po smrti uspořádán státní pohřeb, tělo v Panteonu v Paříži
Legenda věků
- zobrazení vývoje lidstva na jeho cestě za pokrokem a humanismem
Bídníci
- kritika francouzské společnosti, realistické líčení soudobých mravů
Jean Valjean je poslán na galeje pro krádež chleba, díky pokusům o útěk se trest prodlouží na 19 let. Po návratu se ho ujímá biskup Myriel, jeho zásluhou obrat v Jeana Valjeana → nové jméno Madeleine, usadí se, zbohatne, stane se starostou. Ujímá se osiřelé Cosetty (kvůli bídě byla prostitutkou). Policistu Javertovi vrtá hlavou Jean Valjeanova (=Madeleinova) minulost, zatýká neznámého a podezíráho, že je Jean Valjean → skutečný Jean Valjean se přizná → galeje → uprchne → účastní se bojů, kde zachrání studenta Maria (miluje Cosettu), zachrání i policistu Javerta, ten ho nedokáže zatknout, ptž nedostál své povinnosti policisty, zabíjí se. Mario se dozví co je Jean Valjean zač, nechce s ním ni mít, pak si to ale rozmyslí, Jean Valjean umírá přirozenou smrtí.
Chrám Matky Boží v Paříži
Hlavním hrdinou je hrbatý, ošklivý, hluchý zvoník Quasimodo, od dětství je vychováván knězem Frollem. Quasimodo vyrůstal v chrámu, lidé se ho straní i bojí, pro svou ošklivost je pro ně ztělesněním zla. Pro Frolla, kterého má rád, se pokusí unést krásnou tanečnici, cikánku Esmeraldu. Únos se nepovede a Quasimodo je odsouzen k trestu na pranýři. Cikánce je ho líto, snaží se mu pomoci, sama je však zatčena za čarodějnictví a odsouzena k smrti. Frollo jí nabídne záchranu pod podmínkou, že se stane jeho milenkou, Esmeralda odmítá. V den popravy ji Quasimodo unese a skrývá v chrámu. Dává jí najevo, jak ji miluje, ví však, že jeho láska nemůže být opětována. Esmeralda miluje kapitána Phoeba, v němž vidí ideál krásy a ušlechtilosti. Mylná víra v kapitánovu lásku a ochranu se stane konečnou příčinou její záhuby. Po její smrti Quasimodo mizí, po letech je jeho tělo nalezeno v hrobce v objetí mrtvé Esmeraldy.
Člověk, který se směje (tragický osud zohyzděného člověka)
Dělníci moře
Král se baví (hra)
STENDHAL, vlastním jménem Henri BEYLE
- spory s otcem
- vstoupil do Napoleonovy armády, bojoval v Itálii, Rusku
- po pádu Napoleona do Itálie, nakonec se vrací do Francie
- pseudonym podle německého města, kde určitý čas působil
Červený a černý
- podnět k napsání: skutečný případ člověka, který byl popraven
- červený = symbol revoluce/vojenský kabátec; černý = tmářství a despotismus/kněžské roucho
Julián Sorel se snaží o společenský vzestup → soukromý učitel u venkovské starosty pana de Renal, současně milenec jeho ženy. Poté se stává tajemníkem francouzského markýze, jehož dceru Matyldu svede a ta s ním otěhotní. Markýz pod tlakem svoluje ke společensky nerovnému sňatku. Vše překazí udavačský dopis paní de Renal. Julián první milenku postřelí, jde před soud. Soudcům (podplaceným v jeho prospěch) vmete do tváře pohrdání jejich společností. Odmítá milost a umírá jako vzbouřenec.
Kartouza parmská
- psychologický román, autobiografické rysy
Fabrizio del Dongo utíká z domova, stane se svědkem Napoleonovy porážky u Waterloo, vrací se do Itálie, kde nastupuje dráhu církevního hodnostáře. Při náhodném milostném dobrodružství zabije člověka a jako vězeň parmské citadely se zamiluje do Klélie, dcery jejího velitele. Z věznice uteče, ale po čase se do Parmy opět vrací, naváže poměr s již provdanou Klélií. Když umírá nejen milenka (Klélie), ale i jejich syn, ztratí Fabrizio zájem o kariéru a útočiště nalezne v parmském kartuziánském klášteře.“