1.	Národní jazyk

2.	Spisovný jazyk

3.	Znaky spisovného jazyka

4.	Spisovná čeština

5.	Útvary spisovného jazyka

6.	Útvary nespisovného jazyka

"Národní jazyk:
- je výsledkem historického vývoje, představuje základní jednotící prvek daného národa
- jedná se o jazyk, kterým hovoří mluvčí na území českého národa, pokud mluví česky

Spisovný jazyk:
- je nejdůležitější podobou národního jazyka, slouží k dorozumívání všech příslušníků našeho národa ve všech oblastech veřejné činnosti
- tisk - knihy, noviny, časopisy, veřejná správa, při poradách, v divadle, rozhlase, televizi…

- znaky spisovného jazyka:
1. všestranná použitelnost
2. kodifikační norma
- norma - soubor historicky podmíněných zvyklostí, užívání jazyka
- kodifikace - uzákonění jazykové normy v jazykových příručkách
3. přizpůsobenost různým funkčním stylům

Spisovná čeština:
- je prestižním, reprezentativním útvarem s celonárodní působností
- uplatňuje se ve veřejné komunikaci, převážně psané
- má oficiální charakter - je to např.: jazyk vzdělávání, zákonodárství, administrativy, sdělovacích prostředků, v převážné většině i umělecké literatury.
- spisovná čeština je předmětem odborného zájmu jazykovědců, a to pro potřebu jejího pěstění, kultivování, i pro nutnost sledování jazykové normy, která se posléze odrazí v kodifikaci

Útvary spisovného jazyka:
1. hovorová - v mluvených nebo psaných projevech
2. knižní - při slavnostních mluvených nebo psaných projevech v odborné literatuře
3. básnická - poetismy - vznik v básnických školách májovců, lumírovců
- neobvyklá složeniny, obměna slovních podob
4. odborná - vědecké, technické pojmy"

Práce je psaná převážně v odrážkách.