1.	Slova přejatá, jejich užití a zařazení, třídění a skloňování substantiv, problematika překladu

1.1	Výslovnost

1.2	Skloňování

1.3	Problematika překladu

2.	Slohové rozvrstvení slovní zásoby

2.1	Slovní zásoba

2.2	Individuální slovní zásoba

2.3	Stylově neutrální slova

2.4	Stylově zabarvená slova

2.5	Slova spisovná

2.6	Slova nespisovná

2.7	Dobové zabarvení

2.8	Citové zabarvení

3.	Jazyky indoevropské a vznik českého jazyka

3.1	Jazykové skupiny

3.2	Indoevropské jazyky

3.3	Slovanské jazyky

3.4	Původ a vznik českého jazyka

4.	Vývoj češtiny a pravopisu – Husova reforma

4.1	Počátek vývoje češtiny

4.2	Spřežkový pravopis

4.3	Mistr Jan Hus - pravopis diakritický

4.4	Pražský lingvistický kroužek

4.5	Ústav pro jazyk český, Česká akademie věd

4.6	Čeština mezi světovými válkami

5.	Kategorie českého slovesa

5.1

Slovesa

5.2

Osoba

5.3

Číslo

5.4

Čas

5.5

Způsob

5.6

Rod

5.7

Vid

5.8	Slovesné třídy

6.	Odborný styl a jeho znaky; Jazykovědné disciplíny

6.1	Odborný styl

6.2

Požadavek

6.3	Slovní zásoba

6.4	Syntax odborného stylu

6.5	Slohové útvary

7.	Vztah mezi zvukovou a grafickou stránkou jazyka

7.1	Jazykověda

7.2	Hláskosloví

7.3

Gramatika

7.4	Jazykověda

7.5	Zvuková stránka jazyka

7.6	Grafická stránka jazyka

7.7	Vztah mezi zvukovou a grafickou stránkou jazyka

7.8	Fonologický pravopis - odchylky od fonologického principu

8.	Typy slovníků; zásady spisovné výslovnosti

8.1	Slovníky překladové

8.2	Slovníky výkladové

8.3	Slovníky speciální

8.4	Hlavní zásady spisovné výslovnosti

8.5	Výslovnostní styly

8.6	Výslovnost samohlásek

8.7	Výslovnost souhlásek

8.8	Výslovnost cizích slov

8.9	Slovní přízvuk

9.	Jazyk spisovný a útvary nespisovné, slohové rozvrstvení jazykových prostředků

9.1	Spisovná čeština

9.2	Nespisovná čeština

9.3	Stylistické hledisko

10.	Popis, popisný slohový postup a jeho využití; adjektiva jako prostředek popisu

10.1	Předmět popisu

10.2	Druhy popisu

10.3

Cíl

10.4

Slovník

10.5

Popis

11.	Význam slova, jeho složky, významové a formální vztahy ve skladebních dvojicích, posun významu

11.1

Slovo

11.2	Stavba slova

11.3	Význam slova

11.4	Složky významu slova

11.5	Změny slovního významu

11.6	Významové vztahy - v syntaktické dvojici, v syntaktické skupině

11.7	Formální vztahy - v syntaktické dvojici, v syntaktických skupinách

12.	Slovní druhy, principy jejich třídění

12.1	Třídění podle 3 principů

12.2	Slovní druhy

12.2.1

Substantiva

12.2.2

Adjektiva

12.2.3

Zájmena

12.2.4

Číslovky

12.2.5

Slovesa

12.2.6

Příslovce

12.2.7

Předložky

12.2.8

Spojky

12.2.9

Částice

12.2.10

Citoslovce

13.	Úvaha, úvahový postup, esej jako zvláštní typ úvahy

13.1

Úvaha

13.2

Výskyt

13.3

Kompozice

13.4

Osnova

13.5	Jazykové prostředky

13.6	Větná stavba

13.7	Útvary založené na úvahovém postupu

14.	Věta jako jednotka komunikace; slovní a větný přízvuk, větná melodie, zvláštnosti větné stavby

14.1

Věta

14.2

Výpověď

14.3	Slovní přízvuk

14.4	Větný přízvuk

14.5	Zvláštnosti větné stavby

14.6	Syntakticky správně

14.7	Syntaktické chyby

15.	Funkce jazyka a jazykových projevů v kolektivním jednání; asertivní komunikace

15.1	Jazyk má funkci komunikační

15.2	Dialog mála osob

15.3	Diskuse, beseda

15.4	Pravidla asertivity

"13. Úvaha, úvahový postup, esej jako zvláštní typ úvahy

úvaha: slohový útvar, který osvětluje nebo hodnotí nějaký problém
- objevuje se ve všech funkčních stylech s výjimkou administrativního
- vychází ze zkušenosti autora, ze všeobecných poznatků
- vždy směřuje k obecnému závěru
- myšlenkové procesy jsou dokládány konkrétními příklady
- práce s fakty - přemýšlí a hodnotí je, ale nepoučuje

výskyt:
umělecká díla: součást řeči vypravěče - zdůvodňuje děj, jednání postav
součást řeči postav - jak se chovat, rozhodování, hodnocení jiných
publicistika: úvodník, komentář
vědecké dílo: začátek nebo závěr, posuzování problému, hlediska, různé názory, …

kompozice:
3 možnosti: - od obecných přes konkrétní příklady až opět k obecnému
- od obecného ke konkrétním příkladům
- od jednotlivých příkladů k obecným závěrům

osnova: úvod - stručné vytyčení cíle úvahy
vlastní úvaha
závěr - shrnutí nejdůležitějších myšlenek

jazykové prostředky: adjektiva (naznačují hodnoty), adverbia
- výrazy širokého významu - vztah, cíl, východisko, …
- výrazy emociální, metafory, jazyková pestrost

větná stavba: spojování otázek a odpovědí, řečnické otázky, věty zvolací, žádací
- vtahy důvodové, důsledkové, stupňovací, odporovací, …
- vedlejší věty příčinné, podmínkové, přípustkové, důsledkové

útvary založené na úvahovém postupu
- kritika: úvaha hodnotící (klady, zápory)

- recenze: blízký kritice, hodnotí vědecká díla, převažuje informativní charakter nad kritickým

- aforismus: krátký úvahový projev, často jen jediná věta
- vtip, humor, satirický tón

- esej: úvaha na odborné téma - snaží se řešit nějaký problém
- na rozhraní odborného a uměleckého stylu
- spojuje odbornost a uměleckost, citově zabarvená slova
- ne příliš rozsáhlý útvar
- užívá stylistické a jazykové prostředky uměleckého stylu
- zpracování živé, obrazný způsob vyjadřování s pomocí expresivních uměleckých prostředků
- řečnické otázky, metafory, básnické přívlastky, gradace, kontrast
- vtipné vyhrocení, lehký humorný nebo i kritický tón
- neplatí přísná pravidla výstavby textu - na rozdíl od výkladu"

Práce je psaná v odrážkách. Rozsah jednotlivých kapitol je 0,5 a 3 strany.