1.

Itálie

1.1.	Charakteristika

1.2.	Hospodářství

1.3.

Povrch

1.4.

Vodstvo

1.5.

Podnebí

2.

Řecko

2.1.	Charakteristika

2.2.	Hospodářství

2.3.	Nerostné bohatství

2.4.

Podnebí

2.5.

Vodstvo

3.	Rozpad Jugoslávie

3.1.

Srbsko

3.2.	Černá hora

3.3.

Slovinsko

3.4.	Chorvatsko

3.5.	Bosna a Hercegovina

3.6.

Makedonie

"Itálie (Republica Italiana)
hlavní město: Řím
měna: italská lira (centimy), euro¨
rozloha: 300 000 km2
počet obyvatel: 60 milionů
členství: EU, Rada Evropy, OECD, NATO, G7 (G8)
Itálie je nejlidnatějším a ekonomicky nejsilnějším státem jižní Evropy. Leží na Apeninském poloostrově a přilehlých ostrovech (Sicílie, Sardinie, další menší ostrovy – Liparské, Capri, Elba a Aschia), na severu je ohraničena obloukem Alp. Největší koncentrace obyvatel je v Pádské nížině na severu. Ve střední Itálii, na řece Tibeře, leží hlavní („věčné“) město Řím (Roma). Obyvatelstvo je národnostně jednotné (jen 2 % tvoří na S Němci, Slovinci a Francouzi). Od roku 1989 příliv přistěhovalců – Albánci, Rumuni, Afričané. Úřední jazyk je italština, jen výjimečně se mluví německy a francouzsky a obyvatelé Sardinie mluví sardinštinou. Převládá římsko-katolické náboženství. Velkým přínosem je cestovní ruch. Největšími městy jsou hlavní město Řím, Milán, Neapol, Turín, Benátky, Florencie, Boloňa, Verona, Padova… Italská města jsou bohatá na historické a kulturní památky (Antická historie – ve středověku byla Itálie rozdrobená na malé státečky; 1861 sjednocena → království – Garibaldi; 1946 republika). Ve městech je i mimo jiné soustředěn průmysl a při pobřeží přístavní zařízení a loděnice. Železniční i silniční síť je velmi dobrá.
Itálie je průmyslově-zemědělský stát patřící k nejvyspělejším státům. Nejvýznamnějším odvětvím průmyslu je hydroenergetika (alpské řeky), elektrometalurgie, dopravní strojírenství (Turín, Milán), elektrotechnika a petrochemie (zpracovává ropu ze severní Afriky a Blízkého východu). Vyrábí se tu železo, ocel a kyselina sírová. Dovážejí se paliva a kovy. Průmyslovým regionem Itálie a skutečným ekonomickým tahounem je vyspělý sever (Milán, Turín, Janov – Pádská nížina – 66 % průmyslu, 50 % zemědělské produkce; úrodná půda, levná energie, kvalifikovaná pracovní síla, příhodné klima, obchodní tradice), kde také najdeme sídla největších italských firem (Fiat, Augusta, Iveco, Benetton). Strojírenský průmysl – stavba lodí, automobily (Janov, Terst), chemický průmysl, textilní průmysl (zpracovávání bavlny, vlny, přírodního hedvábí). Potravinářský průmysl zpracovává především oleje, konzervárny ovoce, zeleniny, ryb, známá je výroba těstovin; je důležitý především na stále převážně agrárním jihu země. Na zpracování obilovin slouží mlýny. Je chudá na uhlí a některé nerosty. Těží se ropa (Sicílie), zemní plyn (střední Itálie), železné rudy, síra (Sicílie), zinek, rtuť (Orvieto), bauxit, mramor, vápenec (Carrara), na pobřeží se odpařováním získává sůl.
Asi ½ obyvatel pracuje v zemědělství. Nejúrodnější jsou nížiny – Pádská, Toskánská, Kumpánská. Z obilovin se na severu pěstuje pšenice, kukuřice, cukrovka, tabák, luštěniny, rýže, vinná réva, olivy (světový producent), citróny, mandarinky pomeranče, fíky, mandle, broskve, jablka… raná zelenina, brambory. V severní Itálii – v Alpském regionu je vyspělý chov dobytka, hlavně skotu – produkce mléka, sýrů. Ve středu se chovají ovce, kozy, mezci a osli. Při pobřeží je významný rybolov (sardinky a makrely). Velké rozdíly jsou mezi bohatým severem a chudým jihem. Na jihu je velmi významná turistika (Řím, Neaopol)."

Klíčová slova jsou tučně.