1.	Národní obrození

1.1.	1771 – 1813 Obranná fáze

1.2.	1813 – 1830 Ofenzivní fáze

1.3.	1830 – 1848 Vyvrcholení obrozeneckých snah

2.	První fáze

2.1.	Dějepisectví

2.2.

Jazyk

2.2.1.

Josef Dobrovský

2.3.	Vzdělávací a lidovýchovná próza

2.3.1.

Václav Matěj Kramerius

2.4.

Divadlo

2.5.	Začátky novočeské poezie

2.5.1.

Václav Thám

2.5.2.

Antonín Jaroslav Puchmajer

2.5.3.

Šebestián Hněvkovský

3.	Druhá fáze

3.1.	Josef Jungmann

3.2.

Rukopisy

3.3.	Slovanská myšlenka ve vědě a poezii

3.3.1.

Pavel Josef Šafařík

3.3.2.

Jan Kollár

3.4.	Sblížení poezie s lidovou slovesností

3.4.1.

František Ladislav Čelakovský

3.5.	Divadlo ve 20. letech

3.5.1.

Václav Kliment Klicpera

"PRVNÍ FÁZE
- na obrození se výrazně nepodílí ani šlechta ani buržoazie → ideály průměrnosti, praktické využití literatury, demokratický ráz
- v Evropě osvícenství → “boj rozumu proti feudalismu“
- tady osvícenecké myšlenky prosazuje panovník → obrozenci zprvu vkládají do vlády naděje, ty však končí se sílící centralizací (Vídeň) a germanizací – na úřadech a na školách jediný jazyk němčina, navíc v českých zemích německá menšina → jazyk jediným znakem národa
- mluvčím literatura, ta však nemůže vznikat bez ustálení spisovné podoby jazyka → jako první vznikají vědy týkající se národa
Dějepisectví
- kritický dějepis ověřuje pravdivost pramenů, snaží se objektivně hodnotit české dějiny
- Gelasius Dobner zpochybňuje Hájkovu kroniku
- František Milan Pelcl se ji snaží nahradit pravdivější Novou kronikou českou
Jazyk
- jazyk přední starostí obrozenců → jazykové obrany (první Balbínova) – snaha dokázat důležitost češtiny na významu v minulosti, slovním bohatství
- nutnost ustálit spisovný jazyk – psalo se jazykem z humanistického období
Josef Dobrovský
- převaha ústní lidové slovesnosti
- největší osobnost 1. fáze
- snaha ustálit spisovnou češtinu na základě veleslavínské češtiny – ten je však zastaralý a nedostatečný pro 19. století (např. pro odbornou a uměleckou tvorbu)
- důsledně zkoumá fakta a jen fakta – snaží se v nich hledat zákonitost
- pochybuje o zdaru NO
- píše latinsky, německy – česky až ke koci života
Dějiny českého jazyka a literatury (jazykově nejvýš byla podle něj veleslavínská doba)
Zevrubná mluvnice jazyka českého – systém a zákonitosti jazyka
- určuje češtině přízvučný verš (záleží pouze na počtu přízvučných slabik na verš, nikoli na jejich pozici a počtu nepřízvučných) – češtině však více vyhovuje slabičně-přízvučný (sylabotónický), kdy rytmus je dán počtem slabik a rozložením přízvuků
Základy jazyka staroslověnského → stává se zakladatelem slavistiky, která posiluje národní sebevědomí
Německo – český slovník"

Práce je částečně kompilační a psaná v odrážkách. Klíčová slova jsou zvýrazněna tučně.