1.	Středověká tvorba

1.1.	Žákovská literatura

2.

Realismus

2.1.	Karel Havlíček Borovský

2.1.1

Epigramy

2.1.2

Tyrolské elegie

2.1.3

Křest svatého Vladimíra

2.1.4

Král Lávra

2.2.	Svatopluk Čech

2.2.1

Hanuman

3.	Meziváleční autoři

3.1.	Jaroslav Hašek

3.1.1

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

3.2.	Karel Poláček

3.2.1

Bylo nás pět

3.2.2

Vyprodáno

3.3.	Eduard Bass

3.3.1

Rozhlásky

3.3.2

Cirkus Humberto

4.	Tvorba po roce 1945

4.1.	Zdeněk Jirotka

4.1.1

Saturnin

4.2.	Jan Werich

4.2.1

Fimfárum

4.3.	Josef Škvorecký

4.3.1

Zbabělci

4.4.	Miloslav Švandrlík

4.4.1

Černí baroni

4.5.	Ivan Klíma

4.5.1

Má veselá jitra

4.6.	Bohumil Hrabal

4.6.1

Obsluhoval jsem anglického krále

"Realismus

Karel Havlíček Borovský (1721-1856)
- cestuje do Ruska (pracuje tam jako vychovatel), poznává ruské poměry, nevolnictví, carskou vládu = zprvu ruskou vládu obdivuje (slovanská vzájemnost), později se zklame = odraz v jeho tvorbě – epigramy o tamních poměrech
- 1851 byl policejně eskortován do Brixenu, po návratu domu umírá
- jeho pohřeb – velká manifestace českého lidu (Němcová položila na jeho rakev trnovou korunu)
Epigramy
- krátké satiricky zaměřené básně, které autor rozdělil do několika oddílů. V epigramech nekritizuje pouze okruh nepřátelských institucí, ale i oblast, kterou chtěl vnitřně zdokonalit, a to českou kulturu
- prostřednictvím veršů útočí na církev, panovníka a nazývá epigramy „malinké nádoby, do kterých svůj vztek nalévám, aby mi srdce nežral“
- útočí na vše, co brání pokroku, co otupuje a ohlupuje lidi
- dílo je rozděleno podle témat do 5 oddílů: Církvi, Králi, Vlasti, Múzám a Světu
o v oddílu Církvi útočí na kněze, kteří touží po majetku, a na jezuity, které nemůže vystát,
o v oddílu Králi si bere na mušku státní moc
o ve Vlasti ironizuje vlastenectví a nekritické rusofilství
o v oddílu Múzám se věnuje umělcům a umění
o závěrečná skupina epigramů Světu shrnuje různé postřehy o obecných lidských vlastnostech a nezáviděníhodném postavení satirika.
- V Brixenu:
- Tyrolské elegie - inspiroval se vlastním zážitkem, ironické líčení okolností zatčení a deportace do Brixenu, když nedokážou ani ovládat koně, jak chtějí ovládat stát
- Křest sv. Vladimíra - kritika absolutismu jako způsobu vlády s pomocí katolické církve (ironie, výsměch)
- Král Lávra - humoristická parafráze antického mýtu a staré irské pohádky o králi s oslíma ušima

Svatopluk Čech (1846-1908)
- veselé parodie, vysmíval se maloměšťákům
- Hanuman
o líčí opičí stát, satira na politický režim Rakouska-Uherska
o Hanuman - opičí princ, jehož otec je králem na africkém pobřeží, lovci, kteří se objeví na tomto pobřeží, prince chytnou a odvezou do Evropy, zde princ prochází cirkusy, jarmarky a nakonec se dostane k divadelní společnosti, která se jednou vydá na plavbu, loď ztroskotá, posádka se utopí, jediný opičák přežije, moře jej vyplaví na pobřeží Afriky, zde se stane panovníkem, prosazuje lidské zvyklosti (oděv, vzpřímenost), opice se na něj domluví a sesadí ho po čase z trůnu
o myšlenka → nenapodobovat cizí zvyky, zůstat svůj"

Jména autorů a děl jsou barevně zvýrazněna. Práce je psaná v odrážkách.