1.	Počátky divadla

1.1.

Mastičkář

2.	Doba husitství

3.	Humanismus

3.1.	Jan Ámos Komenský

4.

Baroko

4.1.	Lidová tvorba

4.1.1.

O svaté Dorotě, Rakovnická vánoční hra

4.1.2.

Polapená nevěsta

4.2.	Matěj Kopecký

5.	Národní obrození

5.1.	Divadla v Praze

5.2.	Václav Thám

5.3.	Prokop Šedivý

5.4.	Václav Kliment Klicpera

6.	Romantismus

6.1.	Josef Kajetán Tyl

6.1.1.

Život

6.1.2.

Dílo

6.1.2.1.

Novinář

6.1.2.2.

Prozaik

6.1.2.3.

Dramatik

6.1.2.3.1.

Hry ze současnosti

6.1.2.3.2.

Historické hry

6.1.2.3.3.

Dramatické báchorky

6.1.2.3.3.1.

Strakonický dudák

6.1.2.3.3.2.

Lesní panna aneb Cesta do Ameriky

6.1.2.3.4

Veselohry – Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka

6.2.

Májovci

6.3.	Ruchovci a lumírovci

6.3.1.

Jaroslav Vrchlický

6.3.2.

Julius Zeyer

6.3.2.1.

Radúz a Mahulena

7.

Realismus

7.1.	Gabriela Preissová

7.1.1.

Její pastorkyňa

7.2.	Ladislav Stroupežnický

7.2.1.

Naši furianti

7.3.	Alois a Vilém Mrštíkové

7.3.1.

Maryša

7.4.	Alois Jirásek

7.4.1.

Historická dramata

7.4.2.

Dramata pohádková

7.4.3.

Dramata ze současnosti

"□ Humanismus
- v době humanismu se navazuje na předhusitskou tradici her o Ježíšově vzkříšení apod., nově se uvádí i hry ze Starého zákona: Hra o Judit
- vzniká „školské drama“ – 17. stol.
- Jan Amos Komenský - Schola ludus → (soubor her) - psal školské latinské hry které měly za úkol prohloubit znalosti latiny, studenti se divadlem víc naučí
- Jan Campanus Vodňanský – Bretislaus → (o knížeti Břetislavovi z českých dějin), tvořil v latině; Cechias (zveršované české dějiny)
- (věnovali se mu i jezuité, při slavnostních příležitostech se hrály hry o svatých, hráli především studenti)

□ Baroko
- v 17. stol. barokní divadlo navazovalo na náboženské (návrat her velikonočních a vánočních)
- především lidová tvorba
- témata: lidový humor, problémy každodenního života (soudobá realita)
O svaté Dorotě; Rakovnická vánoční hra
- hry se hrály vždy k nějaké určité příležitosti (např. otvírání studánek na začátku jara)
- 1. česká lidová hra – Polapená nevěsta – námětem únos nevěsty
- 1. zpěvohry (opery) – vzorem šlechtická zámecká opera – O Františce a Honzíčkovi
- od poloviny 17. stol. - rozvoj loutkového divadla – velmi populární
- nejstarší hry s cizími náměty (o Faustovi, o Donu Juanovi).
- Matěj Kopecký - nejznámější loutkář 1. poloviny 19. stol.
- známé loutky - kašpárek, čert

□ Národní obrození
- divadlo mělo velký vliv na utváření národního uvědomění.
Praha
- od roku 1738 stálé divadlo V Kotcích, hrálo se zde německy, činohra i opera.
(1771 – 1. pokus o uvedení české hry v Praze: Kníže Honzík)
- Stavovské divadlo - (od 1783), česky se hrálo jen výjimečně
- 1. české divadlo (od roku 1786) – Bouda – na Koňském trhu, existovala 3 roky → stržena; vytvořila se tam 1. česká divadelní generace, působili zde herci, překladatelé, autoři her v čele s Václavem Thámem.
■ Václav Thám
- herec, organizátor, autor divadelních her z českých dějin - Vlasta a Šárka; Břetislav a Jitka
- pomáhal mu jeho bratr Karel Ignác Thám, na repertoáru byly hry vlastenecké, překlady z němčiny - Moliére, Shakespeare, Schiller

- původní českou veselohru z pražského prostředí napsal Prokop Šedivý - Masné krámy; Pražští sládci
- divadlo Bouda bylo po 3 letech zbouráno, odliv zájmu o české divadlo, nový rozkvět od až 20.let 19.stol.

■ Václav Kliment Klicpera
- hry rytířské, historické, pohádkové i ze současnosti
- Divotvorný klobouk; Rohovín Čtverrohý; Každý něco pro vlast
- historické hry – Blaník; Jan za chrta dán"

Práce je psaná v odrážkách. Klíčová slova jsou zvýrazněna.