1.	Předválečné období

1.2.	James Joyce

1.3.	Marcel Proust

1.4.	Virginia Woolfová

2.	Meziválečné období

2.1.	Ztracená generace

2.1.1.

Ernest Miller Hemingway

2.1.1.1.

Sbohem armádo

2.1.1.2.

Mít či nemít

2.1.2.

Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid

2.2.	Americká meziválečná literatura

2.2.1.

William Faulkner

2.2.2.

John Steinbeck

2.2.2.1.

O myších a lidech

2.2.2.2.

Perla

2.3.	Německá meziválečná literatura

2.3.1.

Heinrich Mann, Thomas Mann

2.3.2.

Klaus Mann

2.3.2.1.

Mefisto

2.3.2.2

Berthold Brecht

2.3.3.

Hermann Hesse

2.3.3.1.

Stepní vlk

2.4.	Ruská meziválečná literatura

2.4.1.

Maxim Gorkij, Isaak Babel

2.4.2.

Jevgenij Zamjatin - My

3.	Poválečné období

3.1.	Obraz války

3.1.1.

Joseph Heller – Hlava XXII

3.1.2.

Bulat Okudžava – Osud vojáka

3.1.3.

Buchheim - Ponorka

3.1.4.

Willi Heinrich – Železný kříž

3.1.5.

Louis Bernés – Mandolína kapitána Corelliho

3.1.6.

Günter Grass

3.1.7.

William Styron – Sophiina volba

3.1.8.

Kurt Vonnegut

3.2.	Nový román, krize francouzské literatury

3.2.1.

Samuel Beckett – Čekání na Godota

3.2.2.

Boris Vian

3.2.2.1.

Pěna dní

3.3.	Existencialismus

3.3.1.

Jean-Paul Sartre

3.3.1.1.

Bytí a nicota

3.3.1.2.

Nevolnost

3.3.1.3.

Mouchy

3.3.2.

Albert Camus

3.3.2.1.

Esej o Sisyfovi

3.3.2.2.

Cizinec

3.3.2.3.

Mor

3.3.2.4.

Pád

3.4.	Neorealismus

3.4.1.

Alberto Moravia

3.5.	Postmoderna

3.6.	Beat generation

3.6.1.

Allen Ginsberg - Kvílení

3.6.2.

Jack Kerouac - Na cestě, Mág

3.6.3.

Charles Bukowski

3.6.4.

Ken Kesey

3.7.	Rozhněvaní mladí muži

3.7.1.

William Gerald Golding – Pán much

3.8.	Magický a mytický realismus

3.8.1.

Gabriel García Márquez

3.8.1.1.

Sto roků samoty

3.8.2.

Michail Bulgakov – Mistr a Markátka

3.8.2.

Paulo Coelho

3.9.	Ruská literatura

3.10.

Čistá postmoderna

3.10.1.

Umberto Eco

3.10.2.

Milan Kundera

3.10.2.1.

Žert

3.10.3.

Vladimir Nabokov, Ken Kesey

3.11.

Další autoři

3.11.1.

Heinrich Böll

3.11.2.

Christiane F.

3.11.3.

Anthony Burgess – Mechanický pomeranč

3.12.

Komerční literatura

3.12.1.

John Irving

3.13.

Sci-fi a fantasy

"■ William Styron (1925 – 2006) – Sophiina volba
- základní dějová linka – jak se mladý Styron učí psát
- potkává milenecký pár – on je schizofrenik, Sophie prošla koncentrákem, protože vezla salám
- postupně se mu otvírá a vypráví mu svůj příběh, až se dostává k volbě
- hluboká analýza nacismu, jeho zhoubného vlivu na průměrně slabého lidského jedince
- zároveň popisuje raně poválečná léta New Yorku
■ Kurt Vonnegut (1922 – 2007)

NOVÝ ROMÁN, KRIZE FRANCOUZSKÉ LITERATURY
• realismus nahrazen filmy
• literární moderna – není příběh → co mají postavy dělat – pozornost na city, anonymní postavy → intelektuálština, později se nelíbí ani jim
• Sarte to označuje jako antiromán
■ Samuel Beckett (1906 – 1989)
Čekání na Godota – dva tuláci na něco čekají, nevíme na co, čekají na život, nepřijde. HA.
■ Boris Vian (1920 – 1959)
- blízko k surrealismu, symbolismu
Pěna dní - příběh v jakési imaginární Paříži, hlavní postava se chce hrozně zamilovat, nakonec se mu to podaří, čas od času se stane nějakej nesmysl, asi má být vtipný

EXISTENCIALISMUS
- řeší bytí člověka v současném světě, jeho osamocenost, opuštění Bohem. Život starost. Svoboda je jedna z možností, člověk si ji ale uvědomuje pouze ve vyhrocených situacích (těch je v existenciálních dílech plno). Hrdinové si uvědomují, že lidská existence je jen neodvratitelné svěřování ke smrti. Hlavně Francie.

■ Jean-Paul Sartre (1905 – 1980)
- jako první začal používat pojem existencionalismus
- stal se kultem (inspiroval teroristy), ovlivněn pobytem v Německu
- založil časopis Moderní doba, odmítl převzít NC 1964
- znaky díla: myšlenku, chtěl spojovat marxismus a existencionalismus), próza a drama, schematický (dopředu ví, co chce sdělit a podřizuje tomu celé dílo – postoj se moc neví), mezní situace
Bytí a nicota - filozofické – člověk je odsouzen ke svobodě, člověk by se měl angažovat, 2 kategorie bytí – bytí pro sebe a bytí o sobě, úzkost je projevem svobody
Nevolnost (Hnus) - román, forma zápisků, A. Roquelin – historik, informuje se o malém městě a to, co popisuje, ho znechucuje – snaží se dotknout nějaké věci, o které píše a je znechucen (hnus). I sám ze sebe je znechucen, ale dokáže se z toho dostat → sám sebe si uvědomí a tím směřuje ke svobodě
Zeď - povídkový soubor
Mouchy - drama, vychází z Orestey – přichází pomstít zločin, vládne matka s milencem – zabije matku i milence (ale má výčitky svědomí) – vzepře se bohu Jupiterovi = svobodný a chce svobodu i od ostatních
Nepohřbení mrtví; Špinavé ruce; Počestná děvka, Ďábel a pánbůh"

Práce je částečně psaná v odrážkách. Klíčové pojmy jsou zvýrazněny.