1.

Atmosféra

2.	Fyzikální a chemické vlastnosti atmosféry

2.1.	Složky atmosféry

3.	Vertikální členění atmosféry

3.1.	Troposféra

3.2.	Stratosféra

3.3.

Mezosféra

3.4.	Termosfére

3.5.

Exosféra

4.	Počasí a podnebí

4.1.

Počasí

4.2.	Meteorologické prvky

4.3.	Sluneční záření

4.4.	Teplota vzduchu

4.5.	Tlak vzduchu

4.6.	Proudění vzduchu

4.7.	Atmosferické srážky

4.8.

Klima

5.	Klimatografiční činitelé

5.1.	Zeměpisná šířka

5.2.	Obecný oběh atmosféry (cirkulace)

5.3.	Vzdálenost od oceánů a moří

5.4.	Oceánské proudy

5.5.	Vlastnosti zemského povrchu

5.6.	Činnost člověka

"Atmosféra

• plynný obal Země, který je k Zemi připoutaný gravitační silou a účastní se v převážné míře zemské rotace. Atmosféru tvoří směs plynů – vzduch
• Vrstva vzduchu při zemském povrchu = homosféra (nemění se procentuální složení základních plynných složek)
• Vyšší vrstva ovzduší (90 – 1000 km) = heterosféra (mění se molekulová hmotnost vzduchu)

Fyzikální a chemické vlastnosti atmosféry:
• celková hmotnost atmosféry – 5,137 * 1018 kg
• polovina celkové hmotnosti je soustředěna do výšky 5 až 6 km
• hustota vzduchu s rostoucí vzdáleností od zemského povrchu klesá
• hlavní podíl na složení atmosféry: dusík (78 %), kyslík (21 %) a ostatní (vzácné plyny 1 %)
◦ dusík – inertní plyn, proniká do atmosféry při vulkanické činnosti, nebo jako zplodina nedokonalého spalování kapalných paliv
◦ kyslík – nezbytný pro život na Zemi, slouží k zajišťování biogenních procesů a ke spalování, vzniká fotosyntézou (2/3 vyprodukují suchozemské rostliny a 1/3 mořské rostliny); spotřeba kyslíku stále roste, proto je nutno omezit kácení tropických lesů; Modifikací kyslíku je ozon, který má nesmírný význam pro život na Zemi. Pohlcuje především ultrafialové paprsky slunečního záření a tím brání pronikání tohoto zhoubného záření k povrchu
◦ Oxid uhličitý – proměnlivé množství, průměrně 0.034 %; vzniká při spalovacích procesech; sopečná činnost, dýchání organismu; způsobuje skleníkový efekt – chrání Zemi před intenzivním ochlazováním. Antropogenní činností se množství CO2 zvyšuje, tím se zvyšuje intenzita skleníkového efektu, nastává oteplování podnebí Země.
◦ Vodní pára – výparem z půdy, z vodních ploch a transpirací rostlin, hromadění vodních par = vznik oblaků a atmosférických srážek; podílí se na zmenšování ochlazování Země
• Vedle plynů jsou součástí vzduchu i atmosférické aerosoly (pevné a tekuté složky)
◦ přirozené aerosoly – kosmický prach, vulkanický prach, půdní prach
◦ antropogenní aerosoly – vytvořené při hospodářské činnosti člověka. Jejich množství se neustále zvyšuje, což negativně ovlivňuje pronikání slunečního záření k povrchu Země.

Vertikální členění atmosféry:
1) troposféra
• nejnižší vrstva, střední výška 11km (póly 8km, rovník 18)
• probíhá zde většina meteorologických jevů a procesů
• pokles teploty s výškou (0,6 °C na 100m)
• soustřeďují se sem téměř všechny vodní páry, vznikají oblaka a srážky, formují se vzduchové hmoty a atmosférické proudy, rozvíjejí se zde cyklóny a anticyklóny
2) stratosféra
• sahá do výšky 50 – 60km, ve výškách 25 – 35km nejvyšší koncentrace ozonu v atmosféře – ozonosféra (proniká pouze 1% UV záření)"

Práce je psaná v odrážkách.