1.	Renesance a humanismus

2.

Reformace

2.1.

Příčiny

2.2.	Reformace v Německu

2.3.	Nepokoje v Německu

2.4.	Švýcarská reformace

2.5.	Reformace v Anglii

2.6.	Šíření reformace

2.7.	Protireformace

3.	Uherský stát v 15. a 16. století

4.	Habsburský absolutismus ve Španělsku

5.	Přechod k absolutismu ve Francii

6.	Anglie v 1 století

7.	Počátky samoděržaví v Rusku

8.	Třicetiletá válka (1618-1648)

8.1.	Válka česko-falcká

8.2.	Válka dánská

8.3.	Válka švédská

8.4.	Válka francouzská

8.5.	Pokles velmocenské pozice Španělska

8.6.	Mírová jednání

8.7.	Důsledky války

9.	Vrchol a úpadek absolutismu ve Francii

10.	Španělsko za Bourbonů

11.	Absolutismus ve Skandinávii

12.	Svatá říše římská po třicetileté válce

13.	Prusko po třicetileté válce

14.	Polsko po třicetileté válce

15.	Anglie v 18. století

16.

Baroko

17.

Rokoko

18.	Klasicismus a empír

19.	Rozvoj vědy a techniky v 17. a 18. století

"- Itálie: Dante Alighieri - florentský básník a politik; spis Monarchia (O jediné vládě), italsky psaný duchovní epos Božská komedie (snaha o celý obraz světa) s prvky středověkými i renesančními; Francesco Petrarca - básník a historik, naděje na sjednocení Itálie, návrhy ke Karlu IV., výzvy k přesídlení do Říma (zamítnuto); autor citově pravdivých a jazykově dokonalých básní opěvujících milovanou Lauru (Zpěvník) - vzor milostné poezie; Giovanni Boccacio - prozaik; autor 100 novel v Dekameronu (celistvý obraz pozemského života, otevřenost výpovědi, konfrontace se zásadami křesťanské morálky a Božích přikázání, ale i pocit ohroženosti člověka, nejistoty a blízkosti smrti); Lodovico Ariosto (Zuřivý Roland), Torquato Tasso (Osvobozený Jeruzalém) - přechod k baroku
- Francie: básník François Villon - první prokletý básník; prozaik François Rabelais - výsměch scholastice; autor kritických esejí Michel de Montaigne
- Španělsko: literatura spojená s nástupem zlatého věku, rozvoj dramatu; Lope de Vega - prozaik; autor filosofického románu Miguel de Cervantes y Saavedra - Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (zesměšňuje neužitečné a přežité rytířství, vytváří věčný lidský typ smutného i směšného hrdiny); pikareskní román Lazarillo z Tormesu
- Portugalsko: Luis de Camões - básník a dramatik; epos Lusovci (objevná cesta Vasco da Gamy)
- Anglie: Geoffrey Chaucer - obraz soudobého života (Canterburské povídky); rozkvět alžbětinského divadla; William Shakespeare - vyjadřuje složité lidské povahy a osudy; historická dramata (Jindřich VI., Julius Caesar), tragédie (Hamlet, Macbeth, Král Lear), pohádkové komedie (Sen noci svatojánské) hry se současnými náměty (Kupec benátský, Othello)
- Německo: úzké sepětí s reformací (Luther, Müntzer), rozkvětem měšťanstva a lidové literatury (pověst o Faustovi)
- divadlo: vliv antických tragédií (Seneca) a komedií (Plautus, Terentius); v 16. stol. tzv. učené komedie, italská lidová improvizovaná komedie (commedia dell’arte); hledání divadelního prostoru - přenos produkce do interiéru; nové žánry - karnevalové komedie, balety a opera
- hudba: v chrámové hudbě tzv. literátská bratrstva; světská hudba na zámcích, v domácím prostředí šlechty a měšťanstva (madrigal, šanson); pestré nástrojové obsazení (žestě, loutny, klávesy)

Reformace
Příčiny reformace
▪ Evropa byla na přelomu 15. a 16. stol. zbídačená po mnoha letech bojů (Stoletá válka, husitské bouře, boje v Itálii, reconquista ve Španělsku, turecká expanze), situace byla ještě zhoršena morovou epidemií
▪ lidé žili v nejistotě, jejich náboženský názor byl narušen díky zesvětšťování a korumpování církve (svatokupectví, velkolepá výstavba chrámu sv. Petra (peníze na stavbu byly vymáhány od všech křesťanů po celé Evropě, příjmem měly být i odpustky, do Říma se však dostala pouze malá část zisku, odpustky měly být původně určeny na boj proti Turkům, to se však nestalo, což věřící šokovalo)
▪ symbolem úpadku církve se staly zejména papežové Alexandr V. (Borgio) a Julius II., kteří se pokusili o vytvoření dědičných držav pro příbuzné na úkor církve

Reformace v Německu
▪ zejména proti svatokupectví a nemravnosti církve se postavil německý augustiniánský eremita Martin Luther, který roku 1517 (téhož roku Lev X. obnovil prodej odpustků), vyvěsil na svém kostele ve Wittenbergu 95 tezí "K objasnění moci odpustků" (zkritizoval a odmítl v nich prodej odpustků), Luther dále zastával názory, že: jediným zdrojem víry je Bible k níž by měli mít přístup všichni křesťané, spasení přináší pouze víra v Boha, kněžský úřad může zastávat každý zodpovědný křesťan, všichni křesťané mají zodpovídat za své činy jen Bohu (O svobodě křesťanské – „kněžství všech věřících, jsme kněží, a jsme tedy víc než pouzí králové, protože kněžství nás činí hodnými stanout před Bohem a modlit se za ostatní“, kněží nejsou výlučnými prostředníky mezi bohem a člověkem, jsou nadbyteční, to už se jednalo o útok na celý církevní (episkopální) systém, ne jen na nešvary v něm, Luther kritizoval i kněžský celibát (žena je stvořena, aby pomáhala muži, „nemá být sám“), Lutherovy myšlenky se šířily rychle zejména díky knihtisku"

Práce je psaná formou odrážek. Klíčové pojmy jsou tučně zvýrazněny.