Seminarky.cz > Životopisy > > > Aristofanés a řecká komedie

Aristofanés a řecká komedie


Kategorie: Umělecké obory

Typ práce: Životopisy

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce formou souvislého textu seznamuje s tvorbou antického dramatika Aristofana. Přibližuje nejprve vývoj řecké komedie ve třech fázích, u každé z nich uvádí obsahové a kompoziční znaky a určuje Aristofanovo místo v tomto vývoji. Klíčová část práce charakterizuje Aristofanovu tvorbu obecně a informuje o jeho jednotlivých hrách, včetně jejich témat, děje a jazyka. Chronologický postup výkladu zde umožňuje autorce zachytit proměny v jeho díle.

Obsah

1.
Vývoj řecké komedie
1.1.
Počátky řecké komedie
1.2.
Stará attická komedie
1.3.
Komedie střední
1.4.
Nová attická komedie
2.
Aristofanova tvorba
2.1.
Návaznost na starou attickou komedii
2.2.
Témata
2.3.
Jazyk
2.4.
Aristofanovy hry
2.4.1.
Hodovníci, Otroci z Babylonu
2.4.2.
Jezdci
2.4.3.
Oblaka
2.4.4.
Vosy
2.4.5.
Mír
2.4.6.
Ptáci
2.4.7.
Ženy o Thesmoforiích, Lýsistraté
2.4.8.
Žáby
2.4.9.
Ženský sněm, Bohatství

Úryvek

"Literární činnost básník zahájil roku 427 kritikou moderní výchovy, kterou názorně předvedl na postavách dvou bratrů, z nichž jeden byl vychován po staru a druhý moderně. Tato hra, nazvaná Hodovníci, se nedochovala, stejně jako hra z roku 426 Otroci z Babylonu, jimiž jsou míněni athénští spojenci, Athénami vykořisťovaní jako otroci. V této hře autor útočil především na Kleona. O Lénajích r. 425 získal Aristofanés první cenu za dochovanou hru Acharňané, v níž Dikaiopolis, představitel rolníků sužovaných peloponéskou válkou, dosáhne separátního míru se Spartou a posléze získá na svou stranu sbor uhlířů z dému Acharnai. O Lénajích roku 424 básník opět vyhrál, a to díky hře Hippés (Jezdci). Tři otroci (dva z nich jsou vojevůdci Nikiás a Démosthénes, třetím je politik Kleón) otročí nevrlému stařeckému Lidu. Věštba určí, aby prohnaného Paflagonce- Kleóna nahradil prodavač jelit, který za pomocí jezdců Paflagonce vyhání. Ve druhé části se Paflagonec s jelitářem předhánějí v nadbíhání Lidu, jelitář vítězí a nakonec převaří Lid v kotli a omladí ho. Lid se objeví v šatě z doby maratonských bojovníků. Komedie Oblaky z roku 423 byla zaměřena proti současné tzv. přírodní filozofii a proti sofistické výchově; jako jejího představitele autor neprávem předvádí Sokrata. V komedii Vosy zaútočil Aristofanes roku 422 znovu proti Kleónovi za to, že zvýšil příspěvek členům héliaie, a tím podpořil sudičství. Počínajíc komedií Mír z roku 421 můžeme v básníkově tvorbě sledovat změnu. Básník přechází od her útočících na jednu konkrétní osobu k obecnějším námětům. Nové prvky, které se tu objevují, jsou zárodkem toho co tvoří podstatu střední komedie. Ptáci nejpůvabnější, ale ve svém výkladu nejspornější hra byli uvedení roku 414 v době sicilské výpravy. Vyskytují se v nich dva atéňané omrzelí životem ve svém městě, kteří v říši ptáků založí město mezi nebem a zemí. To brání průchodu obětního kouře do nebe, a tak jsou bohové hladem donuceni, aby vydali ptákům vládu nad světem. Hra končí svatbou jednoho z atéňanů se zosobněnou Vládou, kterou mu odstoupí sám Zeus. Ve hře bývají shledávány pohádkové motivy i aktuální politické narážky. Z roku 411 známe dvě hry: Ženy o Thesmoforiích, v níchž básník zaútočil na Euripida, ale narážel i na ženské vady. Druhou hrou je Lýsistraté (doslovně – žena rozpouštějící vojsko) nazvaná podle hrdinky hry. Lýsistraté poradí athénským a spartským ženám, aby odpíraly svým mužům manželské povinnosti, dokud neustanou ve válce. Konečnému usmíření předchází hrdinčin varovný projev k řeckým kmenům o jejich společném osudu, který patří k vrcholným místům Aristofanovy tvorby. Roku 405 uvedl A-nes hru Žáby, nazvanou podle sboru podsvětních žab, doprovázejících svým zpěvem Charónovu loďku, po níchž se přepravuje do podsvětí Dionýsos pro Euripida. Ale po Euripidově literárním souboji s Aischylem si odvede na svět jeho přemožitele Aischyla. Poslední dvě hry Ženský sněm z roku 392 a Bohatsví z roku 388 se obírají sociální nespravedlnosti. První předvádí komické důsledky sociálních reforem, jak o nich mluvili někteří tehdejší filozofové. Druhá ukazuje na to, co by vzniklo kdyby slepý bůh bohatství nabyl zraku. Třebaže se ve všech hrách, jež vznikly od doby provozování Ptáků, řešila v komickém rouše obecná problematika, bylo její řešení stále více zatlačováno vnějšími prvky, ať již výpravou či stále ostřejším obrazem žen, v němž nabývají vrchu sexuální scény apod. Tato tendence vrcholí tím, že parabase je nahrazena nejdříve zpěvem sboru a později jen jeho tancem. Četné dobové narážky, nutí k úpravě Aristofanových her, určených pro moderní jeviště. Proto máme dvojí překlady: věrné a volnější."

Poznámka

V práci se objevují pravopisné chyby a překlepy.

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x4e7863a6269ea.zip (12 kB)
Nezabalený formát:
Aristofanes_a_recka_komedie.doc (43 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse