1.

Úvod

2.	Andy Warhol jako jeden z nejvýznamnějších umělců 20. století

3.

Pop art

4.	Umění a život Andyho Warhola

4.1.	Warholovy karpatsko-rusínské kořeny

4.2.	Mladý AW a jeho matka Júlia Warholová

4.3.	New York a reklamní práce

4.4.	Umění a sexualita

4.5.

Raný pop

4.6.	Továrna, šedesátá léta 20. století

4.7.	Warholovy autoportréty

4.8.	Portréty na zakázku

4.9.	Obrazy katastrof a autonehod

4.10.

Andyho filmy a videoprodukce

4.11.

Lebky a Mao: Warhol se vrací k malbě

4.12.

Časopis Interview

4.13.

Střelné zbraně, nože, kříže, symboly dolaru

4.14.

Poznámka

4.15.

Warholův odkaz

4.16.

Muzeum Andyho Warhola

5.

Závěr

"Továrna, šedesátá léta 20. století
Roku 1963 AW přestěhoval svůj ateliér z Upper East Side do centra Manhattanu. Billy Name, fotograf a malíř, který s ním spolupracoval téměř po celá šedesátá léta, vymaloval celý prostor stříbrnou metalickou barvou. Ateliér dostal jednoduché jméno Továrna (Factory). W zde vytvářel větší malby, ale také sochařská a filmová díla s Gérárdem Melangou a dalšími asistenty. Večer se W a jeho suita scházeli v Maxově Kansas City, uměleckém baru na Union Square. Jeho život se vyznačoval frenetickou aktivitou, která pokračovala až do 3. června 1968, kdy ho vážně postřelila psychicky labilní Valerie Solanosová, která kdysi hrála v jednom z W filmů.
Žádný umělec není tolik ztotožňován s pop kulturou jako AW. Jeho jedinečnost spočívá v tom, že nebyl jen malířem, ale i impresáriem rockové hudby se skupinou Velvet Underground a zpěvačkou Nico, filmařem s vlastní suitou superhvězd, mezi něž patřila Ultra Violet, Taylor Mead, Viva a Joe Dallesandro, a také vydavatelem pozoruhodných grafických listů. Každý, kdo přijel v šedesátých letech do New Yorku, tvrdil, že navštívil Továrnu. Její atmosféra volnosti, excesů a tvůrčí aktivity proměnila tradiční představu o umělcově ateliéru jako podkrovní špeluňky v obraz nekonečného karnevalu, jehož charakteristickými rysy jsou otevřenost, neustálé experimentování a dramatičnost. Svobodný duch Továrny inspiroval celou jednu generaci.
Vraťme se k Velvet Underground. S Warholem si členové skupiny vytvořili blízký vztah a navždy tak změnili tvář světové kultury. Warhol byl producentem jejich prvního alba, které bylo mnohými kritiky označeno nejvlivnější nahrávku všech dob. S Velvet Underground Warhol spolupracoval na The Exploding Plastic Inevitable, multimediální show s premiérou na jaře roku 1966. Premiéra se konala v Domu, starém Polském Národním domě na St. Mark's Place. Na pódiu byli členové skupiny v čele s Gérardem Melangou v černém koženém hávu. Na stěnách místnosti bylo možno shlédnout Warholovy filmy a na pódium se soustředila barevná světla reflektorů. Celkový dojem ze show byl jako na acid tripu, jako halucinace se silou snu. Reakce publika však byla smíšená. Po jednom vystoupení Cher rozzlobeně poznamenala, že "se tomu nic nevyrovná, snad jen sebevražda." Není třeba podotýkat, že Andy byl její ironickou poznámkou nadšen. Spolupráce mezi skupinou a Warholem skončila když Reed nahradil Warhola ve funkci manažera skupiny.
V první Factory Warhol vytváří Červenou Jackii, první ze slavné série. Počátkem roku 1964 Warhol dostává zakázku od architekta Philipa Johnsona, aby vyhotovil nástěnné malby Třináct nejhledanějších mužů pro pavilon státu New York na Světovém veletrhu v New Yorku. V dubnu získává Ocenění nezávislého filmu od časopisu Film Culture a věnuje se sériím autoportrétů. V létě 1965 překvapivě oznamuje, že končí s malováním. Jeho rozhodnutí však není definitivní, neboť začne znovu malovat v roce 1972.
V polovině šedesátých let je dokonce tak populární, že některé školy najímají Allena Midgetta, aby se za Warhola vydával a učil pro ně.

Warholovy autoportréty
Značnou část W tvorby představují portréty, tradiční umění zobrazování osobnosti a identity jedince. Umělec využíval veškeré dostupné materiály a techniky k zamýšlení nad kouzlem mládí a krásy, plynutím času a přítomností smrti. Všechna tato témata pro W nikdy neztratila na důležitosti a objevují se v celé jeho tvorbě.

Portréty na zakázku
AW začal malovat portréty na zakázku počátkem šedesátých let a tato činnost se stala významnou složkou jeho kariéry. Mnohé osobnosti, které maloval, byly známé v mezinárodních společenských kruzích, ve světě umění a zábavy, což jsou oblasti, které W fascinovaly již od mládí a které si ho nyní přisvojily.
Portrétované osoby obvykle přicházely do W ateliéru, kde umělec pomocí Polaroidu vytvořil několik studií. Jednu fotografii potom vybral jako výchozí motiv Ta se poté zvětšila a sítotiskem přenesla na plátno. Před použitím sítotisku W buď plátno natřel akrylovou barvou, nebo nanášel barvu na vytištěný obraz. Někdy obě metody kombinoval. Warhol často vytvářel obrazy v různobarevně interpretovaných sériích.
Za portréty, které maloval na počkání, si účtoval 25 tisíc dolarů. Jeho celkový majetek se odhadoval na desítky milionů dolarů."

Součástí práce není obrazová příloha, na niž v úvodu odkazuje. Podstatné informace jsou zvýrazněny tučně.
Některé pasáže textu jsou volně přístupné na internetu.