1.	Minerální výživa rostlin

2.	Biogenní prvky v rostlinách

2.1.	Makrobiogenní

2.2.	Mikrobiogenní

2.3.	Metody zjišťování prvků v rostlinách

3.	Význam nejdůležitějších biogenních prvků

3.1.

Uhlík

3.2.

Kyslík

3.3.

Vodík

3.4.

Dusík

3.5.

Fosfor

3.6.

Síra

3.7.

Draslík

3.8.

Hořčík

3.9.

Vápník

3.10.

Železo

3.11.

Bór

3.12.

Zinek

3.13.

Měď

4.

Hnojiva

4.1.	Charakteristika

4.2.

Dělení

4.2.1.

Statková

4.2.2.

Průmyslová

4.2.3.

Speciální

"- zahrnuje procesy příjmu, vedení a využití minerálních živin nezb. pro život rostliny
- jednobun. organ. přijímají živiny celým povrchem těla, vyšší suchozemské rostliny zpravidla kořeny, někdy listy nebo dalšími nadzemními orgány (= mimokořenová výživa rostlin)
- prvotní zdroj živin je pevná fáze půdy (jíl, humusové částice)
- kapalná fáze (půdní roztok) půdy slouží k transportu živin ke kořenům

- hmotnost čerstvých rostlin nebo jejich části (rostlinný mat.) tvoří biomasu
- vysoušením (nejlépe v elekt. vyhřívané sušárně při teplotě 85°C) vzniká sušina
- spálením (mineralizací) sušiny se rozkládají organické látky za vzniku CO2, H2O, NO2 - popel (5 % z celkové hmotnosti sušiny) – sušina obs. 95% organogenních prvků ( C, O, H, N) a 5% minerálních prvků
- biogenní prvky v rostlině se dělí:
a) Makrobiogenní (C, O, H, N, S, K, P, Mg, Ca)
-obsažené ve větším množství
-stavební fuknce
b) Mikrobiogenní (Fe, Cu, Zn, Mn, Mo, B, Cl)
-katalytická funkce
-pro nějaké rostliny mohou být nezb. i další prvky

- v rostlinách bylo zjištěno asi 60 prvků
- jejich význam pro fyziologické pochody rostlin lze zjistit 2 metodami:
1) Metoda chemické analýzy- umožní zjistit i nepatrné množství prvku v rostlině, nedokáže však přesně určit jeho význam
2) Metoda vodních kultur (hydroponie)- založena na pěstování vybr. rostlin v živných roztocích o přesně definovaném chem. slož. nebo v substrátech nasycených živnými roztoky - tato metoda vylučuje prakticky nekontrolovatelný vliv půdy a půdních org.

Význam nejdůležitějších biogenních prvků
Uhlík
- zákl. stav. prvek všech živých organismů
- příjem: u suchozemských rostlin atmosferický oxid uhličitý a částečně i z půdního roztoku ve formě iontu HCO3–
Kyslík
- má význam v procesu dýchání
- příjem: v podobě molekul O2 z ovzduší
Vodík
- stav. prvek a význam v energetickém metabolismu rostliny
- příjem: nejv. množství H je ve vodě
Dusík
- význam pro růst rostlin, nedostatek - zkrácené obd. vegetačního růstu, časnější dozr. semen, nadbytek - oddálení kvetení, hromadění dusičnanů v rostlině
- příjem: kořeny v podobě iontů NO3– a NH4+
- z atmosféry nelze přijímat, jen vázat- to mohou jen některé bakt. a sinice nejúčinější jsou hlízkové bakterie
Fosfor
- účastní se mnoha fyziologicky význ. dějů látkového a energet. metabolismu, součást nukleových kyselin, mnoha prvků atd., nedostatek- zpom. růstu, snížení tvorby plodů
- příjem: z půdy v podobě iontů H2PO4- nebo HPO4 2-"

Zpracováno formou odrážek. V práci se objevují překlepy.