1.	Substantiva deklinace

2.	Text: O římském podsvětí

3.	Římská mytologie a náboženství

3.1.	Římská mytologie

3.2.	Pověsti o vzniku Říma

4.	Substantiva 2. deklinace

5.	Text: Jaro

6.	Počátky Říma a politické instituce Etrusků

7.	Substantiva 3. deklinace

8.	Text: O římských jménech

9.	Římská státní zřízení a úřady

10.	Substantiva 4. deklinace

11.	Text: O naší vlasti

12.	Plebejové a patricijové

13.	Substantiva 5. deklinace

14.	Text: O punských válkách

15.	Punské války

16.	Slovesa 1. konjugace

17.	Text: O Svébech

18.	Důsledky punských válek

19.	Slovesa 2. konjugace

20.	Text: Co můžeme počítat?

21.	Optimáti a populárové

22.	Slovesa 3. konjugace

23.	Text: O Řecích a Peršanech

24.	Krize římské republiky a reformy bratří Gracchů

25.	Slovesa 4. konjugace

26.	Text: O Spartakovi

27.	Spartakovo povstání

28.	Nepravidelné sloveso esse

29.	Text: Lucius zdraví svou Julii

30.	Marcus Tullius Cicero

31.	Deponentní slovesa

32.	Text: Zápisky o válce galské

33.	Gaius Julius Caesar

34.

Adjektiva

35.	Text: O senátu

36.	Krize římské republiky a 1. triumvirát

37.	Komparace adjektiv

38.	Text: Pověst praví

39.	Historikové Titus Livius Patavinus a Publius Cornelius Tacitus

40.	Superlativ adjektiv

41.	Text: O Niobě

42.	Císařové Marcus Ulpius Traianus a Publius Aelius Hadrianus

43.	Futurum I.

44.	Imperfektum

45.	Text: O Philemonovi a Baucidě

46.	Marcus Aurelius

47.	Osobní a přivlastňovací zájmena

48.	Text: Lakonické odpovědi

49.	Krize římského císařství

50.	Perfektum, perfektní kmen

51.	Text: Oleum et operam perdidi

52.	Antická filosofie a její období

53.	Slovesné tvary od perfektního kmene – futurum II., plusquamperfektum

54.	Text: O Catilinovi

55.	Křesťanství

56.	Konjunktiv imperfekta

57.	Text: O Kosmově kronice české

58.	Římská architektura

59.	Konjunktiv prezenta

60.	Text: O vzpurných otrocích

61.	Doba Augustova, principát

62.	Věty účelové a snahové

63.	Text: O Ulixovi

64.	Římská armáda

65.	Věty časové s cum historicum

66.	Text: O Minotaurovi

67.	Konjunktiv perfekta

68.	Text: O Orfeovi a Eurydice

69.	Konjunktiv plusquamperfekta

70.	Text: Pověst praví

"Text
O jaře
V latině „ver“ (jaro) patří mezi části roku. Lidé se vždy na začátku jara radují a oslavují příchod jara po dlouhé zimě. Na jaře přilétají ptáci z cizích zemí a krásně zpívají, na jaře se narodí mnoho druhů zvířat, stromy kvetou a v lese a na březích vyrostou různé byliny a krásné květiny. Na jaře žačínaji rolníci svou ustavičnou práci na polích. Jaro je vždy v básních básníky opěvováno a nazýváno “lásky čas“.

Zrození Říma
To, z čeho se nakonec stalo Římské impérium, začalo jako osada okolo pahorku Palatin u řeky Tibery ve střední Itálii. Palatin a okolní pahorky představovaly snadno udržitelnou pozici v širokých úrodných pláních okolo nich.
Tradiční popis římské kultury, který se k nám dostal od Livia, Plútarcha, Dionýsia z Halikarnassu a jiných, je ten, že v prvních stoletích vládla Římu řada sedmi králů. Tradiční chronologie podle Varra udává dobu jejich vládnutí na 243 let, což činí mimořádný průměr vládnutí jednoho krále – téměř 35 let. Toto číslo bylo ovšem později sníženo. Galové zničili všechny římské historické záznamy, když po Bitvě u Alliy v roce 390 př. n. l. drancovali město, takže o království neexistují žádné soudobé záznamy. Archeologické důkazy nicméně podporují fakt, že osada v Římě byla založena v polovině 8. století př. n. l.

Politické instituce (Etruskové)
Král
Raný Řím byl monarchie řízená králi (latinsky rex). Králové byli voleni římskými lidmi a žádný z nich se nespoléhal na armádu, aby se dostal na trůn.
Jestli-že byl král suverénní, pak mu náležela nejvyšší moc státu a díky jeho pozici zastával tyto pozice:
1. vrchní výkonná moc – sloužil jako předseda vlády s možností prosadit zákony, spravoval všechen státní majetek, rozděloval dobyté území a dohlížel na veřejně prospěšné stavby
2. vrchní velitel – velitel římské armády s možnostmi odvádět k vojsku a organizovat legie, jmenovat vojenské velitele a vést válku
3. hlava státu – sloužil jako hlavní představitel Říma ve vztazích s ostatními mocnostmi a přijímal všechny cizí velvyslance
4. velekněží – sloužil jako oficiální představitel Říma a jeho lidí před bohy
5. hlavní zákonodárce
6. nejvyšší soudce – posuzoval všechny občanské a kriminální případy
Senát
Romulus zřídil senát po založení Říma tak, že vybral nejurozenější muže (bohaté a s legitimními ženami a dětmi), aby sloužili jako městská rada. Senát sestával ze 100 senátorů.
V monarchii měl senát velmi malou moc a autoritu, protože většinu politické moci vlastnil král a mohl ji vykonávat bez jeho souhlasu. Senát fungoval hlavně jako králova rada a koordinátor zákonů. Každý zákon, který navrhl král, mohl senát vetovat nebo ho přijmout. Král se poté rozhodl, jestli jejich radu přijme nebo odmítne. Právo svolat senát měl pouze král, jen v období interregna ho měl sám senát.
Etruskové
Starověké etnikum sídlilo v Etrurii (Itálie)
Existence od 8. st př.n.l.; Vrchol 4. s.p.n.l.
Úpadek a spojení s Římem"

Práce je výrazně kompilačního charakteru, mnohé její pasáže jsou volně dostupné na internetu.
Zpracováno částečně formou odrážek. Důležité informace jsou v některých částech práce zvýrazněny tučně. V textu se objevují pravopisné chyby.
Součástí práce jsou tabulky a kopie učebních materiálů, rozsah čistého textu činí cca 23 stran.
V práci se objevují i pasáže, které se latiny či Říma netýkají, např. text o Kosmově kronice české.