1.	Renesance a humanismus

1.1

Itálie

1.1.1

Dante Alighieri

1.1.2

Giovanni Boccaccio

1.1.3

Francesco Petrarca

1.1.4

Niccolo Machiavelli

1.2

Francie

1.2.1

Francois Villon

1.2.2

Francois Rabelais

1.2.3

Michel de Montaigne

1.3

Španělsko

1.3.1

Miguel de Cervantes Saavedra

1.3.2

Lope de Vega

1.4

Anglie

1.4.1

Geoffrey Chaucer

1.4.2

Thomas More

1.4.3

Christopher Marlowe

1.4.4

William Shakespeare

1.5

Nizozemí

1.5.1

Erasmus Rotterdamský

2.

Baroko

2.1

Itálie

2.1.1

Torquato Tasso

2.2

Španělsko

2.2.1

Pedro Calderón de la Barca

2.2.2

Tirso de Molina

2.3

Anglie

2.3.1

John Milton

2.4

Německo

2.4.1

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen

"Niccolo Machiavelli (1469 – 1527)
- italský diplomat, politik, spisovatel, historik a vojenský teoretik
- pocházel z ne moc zámožné notářské rodiny, z Florencie byl vyhnán – živil se prodejem dřeva
Vladař – jedno z prvních děl evropské politické literatury, traktát o absolutistické monarchii, 27 kapitol, pojednává o tom, jaké vlastnosti musí mít vladař (síla, rozum)
- protipapežské a protiřímské dílo (nezávislost politiky a náboženství)
- machiavelismus – účel světí prostředky, když je správný účel, je jedno jak se k němu dojde
Mandragora – nejvýznamnější divadelní hra Itálie (hraje se dodnes), komedie – satira, popírá církevní učení o světě, typický příklad vzdělané komedie

- FRANCIE
François Villon (1431 – 1463)
- vlastním jménem François Montcorbier,
- 1. moderní evropský básník a předchůdce prokletých básníků, bohém, vedl nespoutaný život, nebyl ochotný smířit se s tehdejší společností, z lásky zabil soka a byl poslán do vyhnanství
- formálně dokonalé básně – zdroj inspirace ve vlastním životě, tvůrce villonské balady
- pocházel z chudé rodiny, ale vystudoval Sorbonnu, pohyboval se v pařížském podsvětí
- Malý testament (Odkaz) – sbírka satirických básní, rozloučení s přáteli, kontrast vyjádření
- Velký testament (Závěť) – nejvýznamnější dílo poezie, obsahuje „bláznivé písně“, rozmanité dílo z pařížského podsvětí (autorovy zkušenosti), vysmívá se společnosti a své skutky (zabití) omlouvá chudobou (výmluvy), vzpomínky na studium, na konci ze všeho viní boha

François Rabelais (1494 – 1553)
- spisovatel, právník, lékař, botanik, stavitel, satirik, kritik zla a lidských chyb
- Gargantua a Pantagruel – pětidílné vyprávění o dvou obrech (otci a synovi) o jejich životě
- burleskní parodie na středověké rytířské romány, realistické postřehy z tehdejšího života, kritika církve i školství, otázky soudobé morálky
- bohatý jazyk, slovní hříčky, kombinace prostého a vulgárního jazyka – vtipné dílo

Michel de Montaigne (1533 – 1592)
- humanistický filozof, spisovatel, výjimečný člověk, ovlivnil osvícence, tvůrce eseje
- hlavní myšlenky jeho děl: individualismus, člověk je nestálá bytost, racionální odůvodnění náboženství není možné, jednota těla a duše, odmítá teorii a prosazuje praxi
- Eseje – 1580, sbírka esejí, důraz na rozum, esej = odbornější úvaha pojednávající duchaplným způsobem o problematice, třídílný soubor volných úvah o životě, lásce, přátelích, rodině…
- autor je sebestředný (vše vztahuje na sebe), kritizuje meze poznání
- zpočátku komentované citáty antických autorů

- ŠPANĚLSKO
- 15. - 17. století převratný vývoj, vrchol v 16. – 17. století (ve světě už bylo baroko)
- literatura se neoprostila od katolické církve – ta má stále velký vliv
- dva typy románů:
a) rytířský román: prozaické zpracování středověké epiky, preferován děj, není kladen
důraz na etický problém, hlavní hrdinové jsou smělí rytíři, rytířské činy ve fantastickém světě, nejznámější rytíř Amadis
b) pikareskní román: ze slova picaro – šibal, šejdr, prvotní forma dobrodružného románu, ideál chytrosti, podnikavosti, vynalézavosti, kritizuje postavení šlechty – útoky, krádeže, putování z místa na místo"

Otázka je psaná formou odrážek. Klíčová slova jsou zvýrazněna tučně.