1.	Literatura předhusitská

1.1.	John Wiklef

1.2.	Jan Milíč z Kroměříže

1.3.	Konrád Waldhauser

1.4.	Matěj z Janova

1.5.	Tomáš Štítný ze Štítného

2.	Husitská doba

2.1.	Mistr Jan Hus

3.	Literatura v době husitských bojů

3.1.	Vavřinec z Březové

3.2.	Jistebnický kancionál

4.	Doba pohusitská

4.1.	Petr Chelčický

4.2.	Jednota bratrská

"Literatura předhusitská
- od poslední třetiny 14.století do 70.let 15.století
- koncem 13.století vrcholí moc církve, církev velmi bohatá (více než král)
- prohloubení rozporů ve společnosti
- odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve
- kněží hýřili, ale hlásali odříkání, vnitřní úpadek
- navenek se úpadek projevuje dvojpapežstvím (tzv. papežské stigma)
- mnozí si všímají, že není něco v pořádku
- začínají se proto objevovat snahy po nápravě ("Káže vodu pije víno")
- lidé požadují, aby se církev navrátila k původním křesťanským ideologiím a ideálům
- římští papežové se už pokládají přímo za vládce celého světa
- církev reaguje - začíná pronásledovat stoupence nápravných snah
- označuje je za kacíře a nechává je upalovat na hranici
- nápravné snahy jsou však i uvnitř - vysocí hodnostáři vytvoří Františkánský rád, který žije tak,jak by se mělo(činnost Františka z Assisi-požadoval chudobu a tělesnou práci)
- vznikají univerzity Pražská (Karlova), Pařížská (Sorbonna), Oxford...
- na počátku 15.století také vrcholí občanská a hospodářská krize
- dochází k pořízení úplného překladu Bible do češtiny
- zájem o Bibli byl podporován činností Husových předchůdců
- v té době si také Karel IV. pozval Augustiniány, aby šířili církevní reformy

- jen velmi zřídka píše duchovní a rytířská epika, středověké drama a světská lyrika
- píše se satira, traktát a duchovní píseň, kronika a kázání

John Wiklef
- nejvýznamnější Anglický reformátor
- profesor na Oxfordské univerzitě,přesvědčil mnoho následovníků (ze spisů,např. Hus)
- podle něj se církev odchýlila od učení a praxe prvních křesťanů
- za hlavní příčinu úpadku církve považoval hromadění majetku
- říkal: základem křesťanské nauky je Bible,a co v ní není obsaženo, je výmysl kněžích
- jeho knihy dal r.1410 u nás spálit a zkonfiskovat jako kacířské pražský arcibiskup

Jan Milíč z Kroměříže (? - 1374)
- český kazatel, nejradikálnější
- 6 kázání denně - 3 z nich česky, 1 německy, 2 latinsky
- proslavil se kázáním pro chudinu
- pro radikálnost svých postojů se dostal do rozporu se světskou a duchovní mocí
- Milíčovi žáci vytvořily středisko českého kazatelství v Betlémské kapli (1391)
- zřekl se bohatství, žádal o pomoc papeže - dokázal se před ním obhájit
- věřil v brzký konec světa, udán z kacířství pro radikálnost svých postojů
- vězněn -> zemřel na vyčerpání
- dílo: O antikristu (zatím pouze latinsky)
Konrád Waldhauser (1325 - 1369)
- německý reformační kazatel, kázal v latině a němčině
- kázání určena studentům a patricijům (pozván Karlem IV.)
- nemela patřičný dosah na široké vrstvy
- představitel kritiky shora - kritizoval rostoucí moc církve

Matěj z Janova (1350 - 1394)
- kázal latinsky, spoluzakladatel Betlémské kaple
- ostrá kritika církve - vnější zbožnost je překážkou vnitřní zbožnosti
- církev omezuje studium na vysokých školách
- Pravidla Starého a nového zákona (stále ještě latinsky)

Tomáš Štítný ze Štítného (1333 - 1401)
- původem z jihu Čech (zchudlý zeman)
- r.1381 se odstěhoval do Prahy
- vystudoval Karlovu univerzitu, přesto nemá akademický titul
- nejznámější představitel filozofické literatury
- středem jeho zájmu byla venkovská šlechta, hrdina - prostý člověk, křesťan
- r.1391- kázal v Betlémské kapli
- celoživotní snaha zpřístupnit náboženské texty lidu (přepisoval je z latiny do češtiny)
- odešel do jižních Čech, žil tam na statku
- na sklonku života se vrátil do Prahy, kde zemřel
- psal časové písně - vznikly k určité události ... " z okamžiku pro okamžik"
- kritika, satira, vojenské písně, kroniky, kázání - informační a agitační funkce
- traktát =středověké učení pojednávající o věcech náboženských
- dílo:
Řeči besední - četbou náročnější, přesto pro obyčejného člověka, filozoficky a nábožensky orientované, námětem poučení o stvoření světa a o Bohu, výklady dotváří podle sebe, kritika mnoha věcí, např. přepychu (po mších čas na besedování o Bibli)
Řeči nedělní a sváteční - převážně o Bibli a čtení z ní"