"Abraham Lincoln se narodil 12. února 1809 u Hodgenvilu v Kentucky jako syn farmáře a dělníka Thomase Lincolna. Ačkoli jeho otec vlastnil několik farem o celkové rozloze asi 600 akrů a rodinný rozpočet doplňoval výdělky z tesařských prací, vyrůstal Abraham v poměrech spíše nuzných. Rodina se několikrát přestěhovala a roku 1830 se usídlila v okrese Macon v Illinois. Domníval, že nastal čas, aby se postavil na vlastní nohy a tak se ujal malého obchodu v New Salermu. Stejně jako dříve trávil i nyní každou volnou minutu s milovanými knihami, což mu brzy vyneslo pověst „studovaného člověka“. Sousedé se na něj stále častěji obraceli o radu a se svými spory. Důvěra občanů New Salermu přispěla v neposlední řadě k tomu, že když obchodník zavřel nerentabilní krám, ucházel se Lincoln roku 1832 o křeslo v illinoiské sněmovně.
První pokus o vstup na politickou scénu se Lincolnovi nezdařil. Svým volebním programem, který předpokládal zřízení centrální banky, ochranná cla a celonárodní zlepšení veřejných institucí, však dal jasně najevo, že jeho sympatie patří straně whigů. Při druhém pokusu roku 1834 se stal poslancem v Illinois a dokázal si své křeslo udržet až do roku 1840. Mezitím si vydělával na prosté živobytí opět jako příručí v obchodě, zeměměřič, poštovní úředník a různými jinými příležitostnými zaměstnáními.. Vedle toho se vážně zabýval studiem práv a pozorně sledoval politické dění v zemi. Vyvíjel politickou činnost v rámci strany whigů a patřil záhy v Illinois k jejím vůdcům.
Dne 4. listopadu 1842 se Lincoln oženil s Mary Todd. Mary Todd byla talentovaná, veselá mladá žena z dobré rodiny. Pokud šlo o kariéru jejího muže, byla ctižádostivější než on sám. Snažila se o vylepšení Lincolnova zevnějšku tím, že věnovala značnou péči o jeho oblečení. Narodili se jim čtyři synové, avšak dospělého věku se dožil pouze jeden.
Roku 1846 kandidoval Lincoln ve volbách do Kongresu USA a byl zvolen. Během svého působení ve Sněmovně reprezentantů vzbudil pozornost zejména projevem proti válce s Mexikem ve chvíli, kdy už prakticky skončila vítězstvím. Tato opozice byla jednak výrazem jeho odmítání všech činů, které se mu zdály nespravedlivé, což býval i případ dobývání mexického území, jednak spatřoval ve vedení této války nadměrnou koncentraci moci v rukou amerického prezidenta. V roce 1848 podporoval Lincoln aktivně kandidáta whigů Zacharyho Taylora. Po těchto prezidentských volbách se poprvé od dob „kompromisu roku 1820“ v Kongresu opět zvažovala otázka otroctví, když se jednalo o tom, zda má být otroctví povoleno či navždy zakázáno. Lincoln hlasoval proti otroctví. Navíc vznesl i požadavek, aby bylo zrušeno v District of Columbia. Tento návrh vyvolal velké znepokojení mezi majiteli otroků a po dlouhých diskusích nebyl zpočátku ani předložen k hlasování. Otázka otroctví v USA měla ovšem ovlivňovat Lincolnovu další politickou dráhu, i když asi on sám zpočátku neviděl žádné řešení tohoto problému a odmítal radikální zásahy ze strany federálních orgánů. Protože nebyl do Kongresu znovu zvolen, považoval svou politickou kariéru za ukončenou. Během následujících let se soustředil převážně na svou advokátskou praxi, politické činnosti se však zcela nevzdal. Mezitím se však postoje mezi Severem a Jihem vyhrocovaly a napětí narůstalo. Mírové urovnání se už zdálo prakticky nemožné. Výmluvně to dokazuje zákon z roku 1854 „Kansas-Nebraska Act“, předpokládající že obyvatelstvo nových území samo rozhodne, zda budou otrokářská či „svobodná“. Problém otrokářství rozkládal stále více i stranu whigů a vedl nakonec i k jejímu zániku. Abraham Lincoln se odhodlal k návratu na politickou scénu až roku 1855, ale jeho pokus o získání senátorského křesla se nezdařil. Zásadně odmítavé stanovisko k otroctví mu vyneslo pozornost republikánů, a proto vystupoval Lincoln ve volební kampani roku 1858 proti demokratickému senátorovi Douglasovi, který prosadil ve Washingtonu „Kansas-Nebraska Act“. Otázka otroctví se stala ústředním tématem volebního boje. Nakonec sice volby vyhrál Douglas avšak do prezidentských voleb roku 1860 se síly Republikánské strany zmnohonásobily.Na volebním sjezdu, který se konal téhož roku v Chicagu v Illinois, byl Lincoln ve třetím kole nominován prezidentským kandidátem. Demokraté byli natolik rozštěpeni, že nominovali dva kandidáty, Johna C. Breckinridge a Stephena A. Douglase. Volební program republikánů sliboval konec dalšího rozšiřování otroctví, ochranná cla a rychlé udělování občanství přistěhovalcům, kteří se stali žádanou pracovní silou. Lincoln zvítězil získáním 180 mandátů. Jižní státy tento výsledek velmi znepokojil. Extrémisté vyzývali k odtržení od Unie, ačkoli Lincon popíral jakýkoli úmysl osvobodit otroky. Hlasy „secesonistů“ však sílily. Do čela odbojného tábora se postavila Jižní Karolína a rozhodla se v prosinci 1860 vystoupit z Unie, následovaná během šesti týdnů Mississippi, Floridou, Alabamou, Georgií, Louisianou a Texasem. Ustavily „Confederate States of America“ (Konfederované státy americké) s vlastní ústavou a zvolily si za prezidenta Jeffersona Davise. Osm severních otrokářských států od Delaware po Arkansas zaujalo zprvu vyčkávací postoj. Nově zvolený prezident tedy stál hned na počátku svého funkčního období před neřešitelným problémem, před rozpadem Unie. Veškeré pokusy o zprostředkování v zájmu zachování Unie, které podnikla předchozí i nová vláda, skončily neúspěchem. Když byla 12. dubna 1861 u Charlestonu bombardována federální pevnost Sumter, ležící u pobřeží Konfederace, znamenalo to začátek krvavé občanské války. Virginie, Arkansas Tennessee a Severní Karolína se připojily ke Konfederaci, ale otrokářské státy Maryland, Delaware, Kentucky a Missouri setrvaly nadále v Unii."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ