"Petr Eben pochází z učitelské rodiny, dětství a mládí prožil v Českém Krumlově. Od 6 let hrál na klavír, od 9 na varhany (samouk), v 10 letech začal komponovat a přijal funkci regenschoriho v českokrumlovském chrámu. V březnu 1945 byl uvězněn v pobočce koncentračního tábora Buchenwald. Po maturitě v rodišti (1948) studoval na Akademii múzických umění v Praze klavírní hru u Františka Raucha a skladbu u P. Bořkovce. V letech 1955-90 působil jako lektor (1977-78 vyučoval skladbu na Royal Northern College of Music v Manchesteru ve Velké Británii), od roku 1989 jako docent na katedře hudební vědy filosofické fakulty University Karlovy v Praze. Po pádu totalitního režimu stanul v popředí českého hudebního života. Od 1990 je profesorem skladby na AMU v Praze. Na počest jeho 60. narozenin byla v Německu uspořádána varhanní soutěž (Korschenbroich) a festival Petr Eben-Fest (Meerbusch). Roku 1994 mu byl udělen čestný doktorát University Karlovy a Česká biskupská konference mu na Velehradě předala Řád sv. Cyrila a Metoděje.
Jako klavírista se Eben kromě provádění vlastních děl osvědčuje i jako doprovázeč při písňových koncertech. Je vynikajícím improvizátorem na klavír i na varhany. Od roku 1957 podnikl mnoho uměleckých a přednáškových cest. V roce 1984 měl sérií autorských koncertů v různých městech USA a podílel se i na Festivalu čs. hudby v Madisonu (Wisconsin, 1988). Své varhanní improvizace předvedl v celovečerních koncertech mimo jiné v pařížské katedrále Nôtre Dame (1983), v Royal Festival Hall v Londýně a v Crystal Cathedral v Garden Grove (USA, 1984) atd. Svůj pořad Umění improvizace provedl v mnoha městech Evropy včetně SSSR a také v USA.
Mezi českými skladateli je výjimečnou osobností i bohatou mezinárodní přednáškovou činností o problematice soudobé hudby, o duchovní hudbě, o české hudbě 20. století apod. (Hochschule für Musik v Mnichově, americké Museum of Art v Clevelandu a Fine Arts Center ve Winston-Salem, darmstadtské kursy Nové hudby, Mozarteum Salzburg atd.). Okruh jeho inspiračních zdrojů je velký rozsahem a je prostoupen ideou humanitní. Na předním místě stojí inspirace křesťanská, zdůrazněná častými citacemi gregoriánského chorálu (1. varhanní koncert, Nedělní hudba a Laudes pro varhany, sbor Ubi caritas et amor, kantáta Vox clamantis, Job, 4 mše, Vesperae atd.). Několikrát se inspiroval antikou: oratorium Apologia Sokratus, sborové cykly Řecký slovník a Odvěká kosmetika na slova Ovidiova, Pozdrav Marsyovi a další. Blízký je mu jak svět lidové poezie (kantáta Starodávné čarování milému, sborové cykly Láska a smrt, O vlaštovkách a dívkách), tak středověký projev milostného citu (Šestero piesní milostných, Písně k loutně) a intimní lyrika (cykly Písně nejtajnější a Písně nelaskavé). Několikrát ho inspirovala Praha, a to jak historická - kantáty Pragensia a Pocta Karlu IV., z nichž první je komponována na texty výrobních receptur rudolfínské doby a byla též zfilmována (zlatá medaile mezinárodní soutěže v New Yorku 1981), druhá na slova zakládací listiny University Karlovy - tak současná (orchestrální Pražské nokturno).
Doménou Ebenovy tvůrčí schopnosti a vynalézavosti je práce se slovem (ve smyslu sémantickém i fónickém) a s rytmickou složkou. Jeho obsáhlé jazykové znalosti mu umožňují komponovat na texty v jejich původních jazycích (Apologia Sokratus na řecký text Platónův, Vesperae na katalánský, Písně na Reinera Maria Rilkeho v německém originálu, Desire of Ancient Things - 3 madrigaly na anglický text Arthura Symonse). Ve zpívaném baletu Maledictiones et benedictiones (Kletby a dobrořečení) použil texty v 13 jazycích, od 3. tisíciletí př. Kr. až po současnost."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ