"České divadlo (shrnutí)
- počátky ve 12. století = hry náboženského původu v klášterech, vyprávějí o Kristově smrti a vzkříšení nebo o 3 Mariích, které měli pomazat mrtvé tělo Krista, výjevy se předváděli v kostelech, ve 14. století tyto scény obohaceny o mastičkáře = staročeská fraška zachycuje obraz středověkého trhu, kdy mastičkář chválí masti
- 17. století – objevuje se loutkové divadlo - Matěj Kopecký - 1775 - 1847 - používal tzv. pimprlata (= loutky)
- Jan Ámos Komenský napsal soubor her - Škola na jevišti = měli didaktický charakter
- 17. století – vzniká lidová hra se zpěvy, navazuje se na náboženské hry, vzniká dobrodružná hra
- období národního obrození - 1738 - Praha měla stálé německé divadlo v Kotcích, tady se r. 1771 předváděla 1. česká hra Kníže Honzík
- 1783 - založeno Stavovské divadlo
- 1786 - 1789 - byla založena dřevěná divadelní stavba, tzv. Bouda ve které působili Václav Thám, Prokop Šedivý, Karel Ignác Thám
- 19. století - Václav Kliment Klicpera
- Josef Kajetán Tyl
- 1862 - otevřeno Prozatímní divadlo (zadní trakt Národního divadla - otevřeno Hálkovou tragédií Král Vukašín)
- 1868 - položen základní kámen ND

Popis
- druhy popisů
- prostý
- odborný
- umělecký

1.) popis prostý - jde o obyčejný popis, kterému bez potíží porozumíme (používají ho i děti)
2.) popis odborný
- předpokládá odborné znalosti a setkáváme se v něm s odbornými názvy (= termíny)
- někdy bývá určen pouze pro odborníky, neodborník mu rozumí málo nebo vůbec
- někdy se setkáváme s odborným popisem určeným i neodborníkům (návod k obsluze nějakého přístroje), musí být pojat tak, aby jim všichni rozuměli, odborné názvy jsou vysvětleny, často doprovázený fotkami
3.) popis umělecký = lyrizovaný
- subjektivní - často nazýván jako líčení
- základem není přesný popis toho, co vidíme, ale popsání citů a pocitů, které popisovaná věc vzbuzuje, velmi často používáme přirovnání, personifikace, básnické metafory

=> popis můžeme rozdělit také na
- statický - popis objektu v klidu
- dynamický - popis objektu v pohybu

- poněkud odlišný je také popis pracovního popisu

Aktuální členění výpovědi a slovosled
- aktuální členění - znamená možnost rozčlenit výpověď na 2 části - východisko - představuje část výpovědi, která je známá ze situace nebo z předchozího kontextu, jádro - je hlavní část výpovědi klidné, kdy stojí východisko na počátku věty a jádro na jejím konci. V souvislosti textu se jádro jedné věty stává východiskem věty následující. Př. Byl jednou / jeden král. Ten / měl tři syny. Nejmladší z nich / se jmenoval Jan.
- při subjektivním pořádku slov na počátku věty stojí to, co chce mluvčí zdůraznit, tedy jádro výpovědi. Východisko stojí až za ním. Př. Pěkný pořádek / tady máte! Teprve včera / jsem ten dopis obdržel.
- valence - je schopnost na sebe vázat určitý počet větných členů, a to v jistých tvarech. Souhrn doplnění zleva zprava se nazývá valenční pole."

Důležité informace jsou značeny tučně nebo podtržením. Otázky jsou zpracované v rozsahu cca 1/3 strany až 8 stran.