"Hegel se narodil roku 1770 ve Stuttgartu. V Tübingenu studoval filosofii, zajímal se o antiku a francouzskou revoluci. Po studiích působil několik let jako domácí učitel v rodinách ve Francii a Bernu. V letech 1801 - 1806 přednášel na Výmarské universitě v Jeně (současně zde přednášeli i Fichte a Schelling). Roku 1806 byl Hegel Jenu donucen opustit (důvodem byla porážka pruského vojska Napoleonem). Před odchodem spatřil Napoleona na vlastní oči, což v něm zanechalo velký dojem.

Poté byl chvíli redaktorem, rektorem norimberského gymnasia, přednášel na katedře filosofie na universitě v Heidelbergu.

Roku 1818 byl zavolán do Berlína, kde nabyl značného vlivu a vážnosti, stal se "pruským státním filosofem". Na Berlínské universitě postupně začali přednášet jeho žáci a stala se tak "hegelovskou školou".

Zprvu nebylo Hegelovo nadání tak nápadné - byl pomalý a rozvážný, nicméně ze všech jeho děl plyne jednotná myšlenka. Hegel se nezabýval pouze klasickými filosofickými disciplínami, jeho práce a přednášky se týkaly i filosofie dějin, práva, náboženství, umění atd.

• Fenomenologie ducha (1806)
• Věda o logice (1812-1816)
• Encyklopedie filosofických věd (1817)
• Základy filosofie práva (1831)

Hegel, G.W.F.: Fenomenologie ducha. Nakladatelství Československé akademie věd. Praha 1960. 1. vyd. S.395
"Jednání jakožto uskutečnění je následkem toho čistou formou vůle; pouhým obratem skutečnosti jako jsoucího případu ve skutečnost konanou, pouhého způsobu předmětného vědění ve způsob vědění o skutečnosti jako něco, co vědomí vytvořilo. Jako je smyslová jistota bezprostředně pojata či spíše obrácena v bytí ducha o sobě, tak jest též tento obrat jednoduchý a bezprostřední, je přechod čistým pojmem beze změny obsahu, který je určen zájmem vědomí, jež o něm ví.""

Součástí práce je drobná podobizna.