"Hippokratés se narodil roku 460 př.n.l. na řeckém ostrově Kos u dnešního pobřeží Turecka. Jeho otec byl lékařem, u kterého se učil ošetřovat i léčit. Časem dosáhl takového věhlasu, že za ním přicházeli i vládcové vzdálených zemí. Roku 430 př.n.l. pro něj poslali z Athén, aby vyléčil morovou epidemii. Všiml si, že kováři jsou vůči moru imunní, a tak nařídil rozdělat na ulicích ohně. Prý tak dostal nemoc pod kontrolu.

Hippokratés oddělil medicínu od náboženství, hájil názor, že choroby mají biochemické příčiny a tudíž je nesesílají bohové. Říkal, že dobré zdraví je důsledkem správné rovnováhy čtyř tělesných tekutin - "humorů" - krev, žluč, flegma (hlen) a černá žluč, nemoc je způsobena nerovnovážným stavem humorů. Na tuto humorální teorii navázali lékaři a praktikovali ji až do 18. století našeho letopočtu. Hippokratovi následovníci rozšířili jeho teorii i na vysvětlení rozdílů v temperamentu.

Hippokratés zemřel roku 347 př.n.l.

• Přirozenost člověka
• Prognostika
• Životospráva
• Vzduchy, vody, místa
• Epidémie I a II

Hunt, M.: Dějiny psychologie. Portál, Praha 2000. 1. vyd. ISBN 80-7178-386-2 S.29
"Lidé by měli znát, že z mozku, a pouze z něho, pocházejí naše radosti, potěšení, veselí a vtipnost stejně jako náš smutek, utrpení, žal a pláč... To, čím trpíme, pramení v mozku, když není příliš zdravý, nýbrž se abnormálně zahřeje, zchladne, zvlhne či proschne... Šílenství má zdroj v jeho vlhkosti. Když je mozek abnormálně vlhký, nevyhnutelně se pohybuje, a když se pohybuje, zrak ani sluch není klidný, nýbrž vidíme nebo slyšíme tu jednu, tu druhou věc a jazyk pokaždé hovoří ve shodě s viděnými a slyšenými věcmi. Ale když se mozek zklidní, člověk se chová rozumně.""

Součástí práce je drobná podobizna.