"Seifert Jaroslav (1901 – 1986)

Přední český básník 20. století. Pocházel z dělnické rodiny v pražském Žižkově. Studoval na gymnáziu, ale studia nedokončil a začal dráhu novináře a redaktora komunistického tisku. Jako celá řada jeho přátel viděl i Seifert ve 20. letech zpočátku východisko z poválečného zklamání v komunistickém hnutí. Také proto jeho první básně patří k proletářské poezii. V roce 1929 však spolu s J. Horou, M. Majerovou, V. Vančurou, I. Olbrachtem, S.K.Neumannem z KSČ odchází, protože vyjadřuje nesouhlas s Gotwaldovým vedením. Na rozdíl od některých jiných se Seifert už nikdy do KSČ nevrátil, pracoval dále jako redaktor Pestrých květů a Národní práce. Jeho rozchod s komunismem byl zásadní a básník jej později sám několikrát projevil svým vystoupením, například jako předseda Svazu českých spisovatelů v letech 1969 – 1970, podpisem Charty 77 aj. Období proletářské tvorby však netrvalo dlouho, básník velmi brzy opouští přísnost této poezie a spolu s Karlem Teigem se stává mluvčím Devětsilu a spolurediguje Revoluční sborník Devětsilu (ReD). Plně propadá kouzlu poetismu a podílí se na tvorbě avantgardních časopisů Disk a Pásmo. Ve třicátých letech pracuje v sociálně-demokratickém tisku – v Právu lidu a v Ranních novinách. Sbírky mu nepřestávají vycházet ani v těžkém období okupace, kdy se řada ostatních básníků odmlčela. V roce 1949 zanechal své novinářské činnosti a věnoval se překladům. Od roku 1950 se soustředí výhradně na literární činnost, přestože totalitní režim jeho tvorbě nijak zvlášť nepřál. V této době trpěl velmi těžkou chorobou, která ztěžovala jeho tvůrčí činnost. V polovině 60. let vstupuje do literatury s novou poetikou. Po roce 1968 v období normalizace nemohlo být jeho dílo vydáváno, jeho verše proto vycházejí v samizdatu a exilu. Teprve na počátku let osmdesátých začaly nové sbírky vycházet i ve státních nakladatelstvích, ale pouze v omezeném nákladu a po silné cenzuře. V roce 1984 obdržel jako dosud jediný český (československý) literát Nobelovu cenu za literaturu. V Seifertově tvorbě se výrazně odlišují jednotlivá období.
Proletářská poezie
Město v slzách – Seifertova prvotina, která byla věnována S.K. Neumannovi. Je pro ní typická jednoduchost, nadsázka a naivismus
Samá láska – nejedná se o nějakou revoluční proletářskou sbírku, autor zde spíše vyjadřuje přirozené lidské cítění s dělnickou třídou, ze které ostatně sám pocházel.
Poetismus
Vyhovoval jeho přirozenému tvůrčímu stylu svou dráždivostí a nespoutanou fantazií, na pozadí hry a veselí však stále cítíme náznaky znepokojivých a věčných otázek.
Na vlnách TSF – v přepracované verzi byla později vydána jako Svatební cesta. Objevují se zde básně – obrazy, které mají působit nejen slovem, ale i vizuálně, proto jsou psané různými typy písma, různě poskládané. Převažují volné asociace a hravost je základním tónem díla. Část sbírky je inspirována cestou do Francie, Itálie, v jiných básních narazíme na New York či Afriku.
Slavík zpívá špatně, Poštovní holub – druhé dvě poetistické sbírky, kde dominuje neproblematické vidění světa, hledání jistot či smutku, lyrická obraznost a překvapivé metafory
Období 30. let
V tomto období v poezii již nalezneme motivy a prvky, které se stávají básníkovou dominantou i v celém jeho následujícím díle. Do básníkova světa především patří krása žen, domov a dětství, stesk nad uplývajícím časem a kouzlo vzpomínek.
Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro, sbohem – sbírky subjektivní a milostné lyriky, intimní poezie. Převažují střídmé a pravidelné verše, sbírky nevynikají působivou metaforou, ale spíše podmanivou melodičností.
Zpíváno do rotačky – sbírka s básněmi příležitostních témat, které otiskoval v denním tisku
Osm dní – cyklus básní o smrti a pohřbu T.G.Masaryka
Zhasněte světla – reakce na aktuální dění kolem mnichovské dohody, obě dvě poslední zmiňované sbírky básník později zařadil do poválečné sbírky Přilba hlíny
Doba okupace
V tomto těžkém období básník nepřestává psát, v jeho sbírkách se silněji ozývají motivy domova, rodné Prahy a národní kultury. Autorova poetika se oproti předchozímu období nijak výrazně nemění.
Světlem oděná – básník se obrací ke zdroji naděje, k Praze
Kamenný most – Sbírka opět věnovaná jeho milované Praze, protiokupační poezie.
Vějíř Boženy Němcové – sbírka napsaná ke 120. výročí spisovatelčina narození, autor v B. Němcové, symbolu národní kultury, nalézá oporu v těžkých chvílích
Poválečné období
Převládá čistá melodická lyrika, tradiční rýmovaný verš, vzpomínky z mládí, motivy české krajiny a domova. V období padesátých let autor (kromě sbírky Maminka) pro dospělé nepublikoval, útočiště nalezl v poezii pro děti.
Přilba hlíny – obsahuje dvě sbírky předválečné a podává svědectví o krutosti, zbabělosti i hrdinství v době okupace
Píseň o Viktorce – básnická skladba, která se tehdy stala předmětem silných útoků poúnorové kritiky. Autor v ní rozvíjel své stálé téma lásky a stesku, osud Viktorky se ze prolíná s osudem Boženy Němcové
Šel malíř chudě do světa – sbírka inspirovaná kresbami Mikoláše Alše
Chlapec a hvězdy – inspirace životem Josefa Lady
Maminka - básně sbírky jsou psány pravidelným veršem, převládá písňová intonace a melodičnost
Období 60. let
Básník velmi překvapil v tomto období proměnou svého stylu. Předcházející dílo se ustálilo v podobě zpěvného pravidelného verše. Náhle však, uprostřed šedesátých let básník rapidně změnil svou poetiku. Místo pravidelného verše nastupuje volný, ubývá poetismů a metaforických pojmenování, které jsou nahrazeny zdrsněním a zvěcněním. Značný je i vliv existencionalismu a pocit úzkosti v totalitním světě
Koncert na ostrově – nalezneme zde tradiční seifertovské motivy – kouzlo Prahy, dětství, půvab žen, ale za vším je cítit závan smrti, se kterou se básník setkal tváří v tvář.
Halleyova kometa, Odlévání zvonů – sbírky, kde autor pokračuje ve své nové poetice. Převládá životní bilancování, touha po životě a chápání života jako největšího daru na světě
Období 70. let
Sbírky z tohoto období nemohly vlivem normalizačních snah vycházet. Veřejně se mezi čtenáře dostávají až na počátku let 80. či až po udělení Nobelovy ceny. Sbírkami z let 70. vrcholí básníkovo období nové poetiky.
Všecky krásy světa – próza. Jedná se o knihu vzpomínek. Básník vzpomíná s úsměvnou nostalgií na dětství, mládí i na krušné chvíle ve svém životě, které překonává laskavým smířením
Morový sloup – hořké reakce básníka na sovětskou okupaci
Deštník z Piccadilly, Býti básníkem – Sbírky plné návratů k dávným událostem básníkova života. Nejsou však plné melancholie, nýbrž zaznívá lehčí sebeironický tón."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ