"FILOZOFIE
- filosofie vznikla ve starém Řecku a rozvíjela se především v Evropě, ale mohla se začít rozvíjet až
tehdy, když lidé začali zpochybňovat všeobecně přijímané pravdy
- usiluje o vidění světa ve všech souvislostech, snaží se vysvětlit náš život i jeho jednotlivé aspekty

- slovo filosofie pochází z řečtiny, termín je složen ze dvou slov • filein - milovat
• sofia - moudrost (vědění jak žít)

Filozofická otázka = se ptá na otázky o podstatě, poznatelsnoti a smyslu světa

ZDROJE
- filozofie překonává každodenní svět a problematizuje ho otázkami: údiv, pochybování, nejistota
- svět každodennosti je především světem obstarávání a otázkou našich schopností je, jak se
vypořádat s problémy

Tři zdroje filosofie:
a) údiv - ustrnutí nad tím, že vůbec něco existuje
b) pochypování - v tragických mezních situacích se svět jeví jinak, než jsme jej dosud znali
c) nejistota - nenacházíme nic pevného, nic jistého, vše se hroutí

MÝTUS

Filozofie - pravdu hledá a je otevřená všem názorům
Mýtus - pravdu předkládá

- mytologicky vnímající člověk mýtus přijímá a považuje ho za pravdu, která se mu vyprávěním
sděluje, taková pravda se opírá o důvěru, které je bez jakkéhokoli prověřování

DĚLENÍ
- filosofické tázání jde 3 hlavními směry:

a) ontologie = náuka o bytí (jsoucnu)
b) gnoseologie (noetika) = náuka o poznatelnosti světa
c) filosofická antropologie = filozofická náuka o člověku

DISCIPLÍNY

1) Ontologie
- každá jednotlivá věc, vlastnost anebo činnost má nějaký vztah k existenci, je ovšem mnoho
různých způsobů existence: aktuální, budoucí či ve fantazii

Monismus
= ti, kteří míní, že v základu světa stojí jediný princip, z kterého se odvozuje veškerá další realita,
- tradičně se odlišují 2 základní přístupy:

a) materialisté - považují za základ světa hmotu, z které se vyvíjí veškerá realita včetně duchovní
→ hmotný podklad světa
b) idealisté - považují za základní a určující prvek ideu, myšlenku a božský duchovní princip
→ duchovní podklad světa, který se dále dělí na:

• objektivní - duchovní základ světa existuje nezávisle na naších myšlenkách
• subjektivní - bytí je odvozeno z našeho vědomí, které formuje realitu

Dualismus
- základ světa tvoří dvě neslučitelné a na sebe nepřevoditelné principy
Pluralismus
- podstat světa je více stejně jako přístupů k němu

- řeší se rovněž problém příčiny, následku a cíle dění • determinismus - nic se neděje náhodně
• indeterminismus - vše je náhoda

- důležitou otázkou je také, zda je bytí v jednotlivých jsoucnech přímo obsaženo či naopak, zda je
od jsoucen odlišeno • imanentní - podstata je uvnitř věci samotné
• transcendentní - podstata přesahuje danou věc

2) Gnoseologie
- zkoumá poznatelnost světa a zda ho může člověk objektivně poznat
- v poznávacím vztahu můžeme rozlišit • subjekt poznání = ten, kdo poznává
• objekt poznání = ten, kdo je poznáván
- dále rozlišujeme:

a) Poznání smyslové - přestože jednotlivé informace (počitek) či celý souhrn (vjem) zrovna
nepůsobí, danou věc si dokážeme vybavit
b) Poznání rozumové (racionální)

• naivní realismus - víra, že věci jsou takové, jak je vidíme
• skepticismus - pochybování a prověřování našeho poznání
• agnosticismu - přesvědčení, že objektivní poznání není možné

Formy poznání
- teoretické poznání se aplikuje ve formě praktické poznání

a) empirismus - lidské poznávání i zásady vyplívají ze zkušenosti (John Locke)
b) racionalismus - princip je ve vrozeném rozumu (René Descartes)
c) senzualismus - založen na principu smyslové zkušenosti
d) intuice - poznání, které předvídá

+ mystika - intuitivní bezprostřední zření pravdy, tedy niterné prožití absolutna

Cílem poznání
- cílem poznání je odsažení pravdy → nejde o věci jak se nám jeví, ale jaké opravdu jsou
(podle Aristotela je pravda shoda rozumu se zkušeností)

a) absolutní pravdu - úplné poznání o objektivní realitě
b) relativní pravda - neúplná pravda z určitého pohledu"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ