"Za prostředky považujeme vše, co nám umožňuje dosáhnout výchovně vzdělávacího cíle.
 1. materiální prostředky → mezi materiální prostředky řadíme veškeré předměty hmotné, materiální povahy, které jsou využívány ve výuce a slouží jako podpůrný prostředek k dosažení stanovených cílů
 přírodní prostředí + společensko ekonomické
 materiální vybavení škol a výchovných zařízení (budova i vybavení)
 pomůcky učitele i žáka (učebnice, sešity, psací potřeby)
 didaktické pomůcky (magnetofon, video)
 2. nemateriální prostředky
 hra (do 6let)
 učení (školní věk)
 práce (dospělí)
 metody
 organizační formy
 didaktické zásady
Působí → intencionálně (záměrně, přímo)
→ funkcionálně (nepřímo, jako bezděčné)

Organizační formy výuky
O. F. rozumíme vnějších organizačních stránek a podmínek výuky tak, aby učitel mohl stanovené cíle optimálně realizovat.

 I. Individuální vyučování → je to práce 1 učitele a 1 žáka. Výuku řídí jeden učitel, žáci pracují individuálně, nespolupracují, je uplatňováno při výuce cizích jazyků, hře na hudební nastroj, v ZUŠ, při přípravě na vyučování, při doučování.
Úkoly učitele: musí zprostředkovat model efektivního učení 1 žáka na ostatní. Náročné na pomůcky, psychický pro učitele i žáka.

 II. Skupinové vyučování → vychází ze vzájemné spolupráce a aktivity žáků, jejím cílem je mimo jiné systematicky rozvíjet sociální vztahy ve třídě. Při této formě se mění uspořádání žáků ve třídě, struktura vyuč. Jednotky a výběr učiva musí být přizpůsoben této formě.
Základní myšlenkou skup. Výuky je, aby si žáci osvojovali učební činnost a zároveň spolupracovali na řešení problémů.
Skupiny se tvoří podle schopností a zájmů nebo podle přání, nejčastěji v počtu 3-5 žáků.
Skupiny mohou být :
 Sourodné (homogenní) → z hlediska schopností, výkonu, prospěchu …
 Nesourodé (heterogenní) → žáci mají různé role (jeden žák průměrný, jeden slabší, výborný → slabší žák se snaží dosáhnout znalostí výborného)
Vhodné učivo – poznání přírody, společnosti
Nevhodné učivo – učivo abstraktního charakteru, kde není dostatek materiálu
Skupinové vyučování je náročné pro učitele na přípravu, na vybavení školy, pro žáky

 III. Hromadné (frontální) vyučování → učitel pracuje s velkou skupinou žáků (1hod. = 45 min, 20-40 žáků), jakoby každý z nich byl izolovaný jedinec. Žáci vykonávají stejnou činnost, ale každý pracuje sám. Není problém spolupráce – je považována za napovídání. Při tomto vyučování je využíváno určitého druhu přenosu → odpovědi 1žáka působí na ostatní.
Výhody: snadnost řízení, ekonomická úspornost, psych. Podpora kamarádů, spolužáků..Předpokládá synchronizovanou učební činnost žáků → stejná úroveň učebních znalostí žáků ve třídě
Nevýhody: nepřihlíží k individuálním vědomostem, schopností, podřizuje se žákovi, stereotypnost postupů a forem ….., sdělování hotových poznatků, rychlé rozpomínání, myšlen. pohodlnost, neschopnost uplatňovat v praxi, pasivita

Vzdělávací metody a problémy jejich modernizace
1) Pojem metoda
Z řeckého methodos  cesta, postup, způsob;  jeden z prostředků, pomocí něhož je dosahováno cílů ve vzdělávacím procesu
2) volba metod → je podmíněna těmito faktory
• cíl, úkoly
• prostorové a materiální podmínky
• Koncepce vzdělávání, organ.formách
• Etapa vyučovacího procesu (seznamov.s novým učivem, zjišťování dosažených výsledků, procvičování, upevňování)
• Osobnost žáka (věkové zvláštnosti – doba koncentrace pozornosti, předcházející znalosti)
• Obsah vzdělávání (učivo z oblasti přírodovědných nebo společenských věd, z techniky je různě náročné na paměť, názornost, abstrakci atd.)"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ