1.

Buňka

Shrnutí

2.	Základní funkce buněk, složení organismů

Příjem a výdej látek buňkou

1.	PASIVNÍ TRANSPORT

2.	AKTIVNÍ TRANSPORT

3.	ENDOCYTOZA

4.

EXOCYTÓZA

Osmotické jevy
Biologická oxidace (buněčné dýchání)

1.

GLYKOLÝZA

2.	AEROBNÍ DEKARBOXYLACE KYSELINY PYROHROZNOVÉ (ODEBÍRÁNÍ CO2)

3.	KREBSŮV CYKLUS (CYKLUS KYS. CITRONOVÉ, CITRÁTOVÝ CYKLUS)

4.	OXIDACE V DÝCHACÍM ŘETĚZCI

PŘEHLED CELKOVÉHO ENERGETICKÉHO VÝTĚŽKU BIOLOGICKÉ OXIDACE
Syntéza nukleových kyselin a bílkovin

1.

DNA

2.

RNA

Látkové složení organismů

3.	Viry, bakterie, sinice

Viry
PŘENOS VIRIONŮ
PRŮBĚH VIROVÉ INFEKCE
DĚLENÍ
Bakterie (Bacteria)
DĚLENÍ
ZÁSTUPCI
Sinice (Cyanophyta)
ZÁSTUPCI:

4.	Dělení buněk, diferenciace v ontogenezi

Buněčný cyklus
Amitóza
Mitóza
Meióza
Chromozom, ploidie
Diferenciace v ontogenezi – rostliny
Diferenciace v ontogenezi – živočichové

"1. Buňka Buňka je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních projevů. každá buňka má svůj vlastní genetický a proteosyntetický aparát a metabolický systém je vždy ohraničena membránou, která reguluje pronikání látek dovnitř a ven Prokaryotická buňka Eukaryotická buňka  vývoj začal cca před 3,5 mld. let  vývoj začal cca před 1,8–1,5 mld. let
 1-10 μm
 rozmanitá velikost – průměrně mezi 10 -100 μm (může dosáhnout i několika desítek cm)  nejčastěji kulovitý nebo tyčinkovitý tvar  oválný, kulovitý, kubický, cylindrický, dlaždicovitý, laločnatý, hvězdicovitý tvar
 jednodušší než eukaryotická
 obsahuje minimální množství biomembrán (Biomembrána se u ní vyskytuje jen na povrchu.)
 nikdy nevytváří mnohobuněčný organismus, nanejvýše kolonie
 dělení probíhá zaškrcováním buňky (binární dělení)
 od prokaryotické se liší strukturou jádra a jaderných chromozomů a obsahem membránových organel
 bakterie, Archaea (archebakterie), sinice = Prokaryota  prvoci, houby, rostliny, živočichové
Maturitní témata z biologie
 ČÁSTI:  cytoplazmatická membrána: biomembrána na povrchu buňky. Ohraničuje buňku, zajišťuje příjem látek do buňky a výdej látek z buňky ven (je selektivně propustná)  buněčná stěna: pevná ochranná vrstva na povrchu, nad cytoplazmatickou membránou. Zpevňuje buňku a chrání ji proti poškození. Je dobře propustná pro většinu látek, murein (látka bílkovinné a sacharidové povahy) metoda na odlišování bakterií – Gramovo barvení – postup: 1. violeť 2. alkohol: a) odbarvení  G- (gramnegativní - tenká BS, na ní vnější membrána), dobarvují se fuchsinem - červené G- b) modré zbarvení  G+ (grampozitivní – silná BS)  DNA: genetická informace uvnitř buňky. Jedna (do kruhu uzavřená) molekula DNA = nukleoid (dvoušroubovice složená do smyček - je několikrát delší než buňka). Od okolí není ničím ohraničena, někdy je nazývána „nepravé jádro“, haploidní  základní cytoplazma: základní hmota uvnitř buňky, velmi viskózní a koncentrovaný roztok obsahující molekuly organických a anorganických látek, obsahuje buněčné inkluze (paraplazmu) – odpadní látky a zásobní látky (= granula – glykogen, volutin), vytváří prostředí pro metabolické děje.  ribozomy: částice, v nichž probíhá tvorba bílkovin, nejsou ohraničeny biomembránou, několik set až tisíc v 1 buňce, skládají se z 2 podjednotek (malé a velké)  struktury ne vždy přítomné: další obaly: pouzdro (kapsula) – (bílkovina + polysacharid), zvyšuje odolnost, nad buněčnou stěnou; glykokalyx – (polysacharidy), umožňuje přichycení buňky na různé povrchy plazmidy: přídatné kruhové DNA, velmi důležité u bakterií, obsahují geny umožňující bakteriím přežít v extrémních podmínkách (např. proti antibiotikům), využití v genovém inženýrství pohybové orgány: bičík – pohybový orgán, vlákno mnohonásobně delší než buňka, zakotven bazálním tělískem; fimbrie – krátká, křehká ven trčící vlákna (sex-fimbrie – umožňují přenos genetického materiálu mezi buňkami) mesozom: váček, vchlípenina cytoplazmatické membrány, funkce není známá, možná jako lysozom u eukaryot (trávicí enzymy)  ČÁSTI:  cytoplazmatická membrána: stejné jako prokaryotická, může měnit svůj tvar, mohou se z ní tvořit organely (vakuola)  cytoplazma: tekutá složka buňky, udržuje tvar buňky, zajišťuje výměnu látek mezi buňkou a vnějším prostředím, probíhají v ní biochemické pochody  jádro: nukleus, karyon, ohraničeno od okolní cytoplazmy dvojitou jadernou membránou s jadernými póry, vnitřek vyplněn polotekutou hmotou (karyoplazmou), chromozómy a jadérkem  chromozómy: vláknité útvary obsahující několikrát stočenou makromolekulu DNA, nositelé dědičných informací  jadérko: 1 nebo více, obsahuje RNA + bílkoviny, probíhá v něm syntéza ribozomové RNA  mitochondrie: tyčinkovité až vláknité útvary, samiautonomní organela - má vlastní DNA a proteosyntetický aparát na povrchu 2 biomembrány: vnější – hladká, vnitřní tvoří vchlípeniny do vnitřního prostoru mitochondrie – kristy uvnitř mitochondrie je mitochondriální matrix probíhá v nich biologická oxidace (fosforylace) – produktem je energie ve formě ATP tzv. dýchací a energetické centrum buňky  Golgiho komplex: soustava měchýřků propojených kanálky, ve kterých probíhají biochemické reakce upravující látky vytvořené v endoplazmatickém retikulu"

Práce obsahuje obrázky a tabulky o rozsahu cca 10 stran.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ