"ETIKA – vznikla v antickém Řecku jako součást filozofie
předmětem je morálka a hodnotící soudy o ní
řec. éthos = zvyk, obyčej, charakter
– oblast přemýšlení o tom, co je správné a žádoucí – dobré → z hlediska jednání i celkového směru a cíle lidského života, jeho vztahu k sobě samému, druhým lidem i společnosti
– stanovuje, „co má být“ → co je žádoucí z hlediska dobra, spravedlnosti → snaží se tyto pojmy určit a zdůvodnit
– etika je označovaná jako praktická filozofie = zaměření na lidské jednání
MORÁLKA – soubor představ sdílených v určité společnosti a době o tom, jaké chování a smýšlení člověka i lidské skupiny je dobré = jaké má být
DOBRO – pojem pro všechno prospěšné a hodnotné, nejvyšší mravní ideál X ZLO protiklad dobra, to co škodí = klíčové morální pojmy
– dobro je pro označení toho, co je nejvýše žádoucí → tento pojem je sporný (spory trvají od vzniku etiky až do dnešní doby)
MRAV = (mravy) vzorce chování určité (dané) společnosti nebo skupiny
– označuje, jak jsou členové určitého společenství zvyklí jednat, jak se většinou chovají
– morálka a mrav existují ve všech lidských společnostech i dobách, kulturách – ale i jednotlivé představy o tom, co je morálně dobré, se mohou zásadně lišit
PŘEDMĚT ETIKY, PRÁVO
– etika jako teorie morálky nevzniká vždy a všude, tam, kde jsou morální normy přijímány jako samozřejmost, tam se neobjevuje potřeba jejich teoretického zkoumání a zdůvodňování
– závaznosti morálních norem = požadované pravidlo jednání, jako je např. nepokradeš,..)se zde dosahuje na základě tradic
– prakticky se dodržování přijatých morálních norem dosahuje vynucením neformální autoritou
– část morálních norem, která se stává základem právního řádu, je vynucována i autoritami formálními – policie, soudy
– právo = existuje vedle morálních norem, umožňuje objektivní posouzení jejich dodržování možnost trestat formální autoritou jejich nedodržení

DĚJINY ETIKY
ANTIKA
Etika Démokrita a Miléťanů – demokraticky zaměřená etika – vyrůstá z jeho atomistické teorie
– svobodu a solidaritu staví výše než majetek
– miléťané se snaží zdůvodnit nový, politicko-morální obraz světa řecké demokracie
– ctnost a spravedlnost jsou u Démokrita odvozeny od pojetí obce jako demokraticky spravovaného společenství sobě rovných

Etika Sofistů– působí v 5.stol.
– relativizují jak jednotlivé morální pojmy, jako jsou dobro a zlo (co je pro jednoho dobro, je pro jiného zlo a naopak), tak i základní pravidla života obce
– rozvíjejí spor o to, jsou-li lidské zákony dány od přirozenosti- tedy věčné a neměnné, či jsou jen lidským dílem, a tudíž změnitelné

Etika Sokratova– považoval za hlavní cíl života dosažení blaženosti = následek ctnostného života
– žít ctnostně znamená znát dobro, kdo ho zná, dobro také koná
– ctnost = základní pojem antické literatury
– v Řecku se uznávaly 4 základní ctnosti – moudrost, statečnost, spravedlnost a rozvaha"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ