"POČÁTKY RYTÍŘSKÉ PARODIE

Román "Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha" je obecně považován za parodii na rytířské příběhy. Nejznámějšími z nich o králi Artušovi, rytíři Cidovi či Amadisovi Řeckém byly velmi oblíbenou četbou až do patnáctého století. Proč tedy vznikla potřeba toto téma parodovat? Hlavní příčinou byla zřejmě přeměna doby. Rytíř byl ideálem středověku, kdežto s nastupujícím novověkem se dostal do popředí společnosti dvořan, myslící především na své blaho. Rytířský ideál středověkých eposů, založený na statečnosti a šlechetnosti, neměl již v nové společnosti místo, pročež působil směšně a nesmyslně, což mnohé spisovatele vedlo k vytvoření díla rytířskému heroismu se vysmívajícího.
Jako první zavedl do rytířského příběhu humorný prvek italský spisovatel Sacchetti v podobě antihrdiny Agnola di Ser Gherarda. Tvůrcem první parodie byl jiný Ital Boiardo, který zesměšňoval konkrétní postavu rytířských eposů - rytíře Rolanda. Ve svém eposu "Zamilovaný Roland" jej líčí jako láskou pomateného nešiku. Boiardův Roland se stal předlohou pro dalšího italského spisovatele Lodovica Ariostu (1474 - 1533)), který ve svém románu "Zuřivý Roland" osudy Rolanda a princezny, která mu popletla hlavu, dále rozvíjí. Na rozdíl od Boiarda není jeho humor tolik hrubý, což na kvalitě jeho díla rozhodně přidává.
Cervantes tedy nebyl prvním tvůrcem parodie rytířských eposů a jeho don Quijote není zdaleka tak originální, protože původně vychází z Boiardova pojetí Rolanda, a přesto je právě jeho román nejznámější a nejvíce ceněný. A to proto, že ve skutečnosti není jen parodií, sloužící k pobavení. Je dílem mnohem hlubším, poukazujícím na lidské hodnoty."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ