"Autor: Josef Kajetán Tyl
Žánr: Dramatická báchorka se zpěvy
Premiéra: 21. listopadu 1847 v Královském stavovském divadle v Praze

Námět: Námět hry pochází z lidové tradice. Tyl se nechal inspirovat jihočeskou pověstí o dudákovi,
který hrál pod šibenicí.
Opírá se o krásu lidového pokladu vyprávění, pohádek, pověstí, které v té době sbíral a publikoval K. J. Erben

Prostředí: Propojení typické české vesnice (jihočeské Strakonice v první polovině 19. století.)
a světa pohádkových bytostí.

Kompozice: Psáno v podobě dramatu - tři jednání, každé několik výstupů. Nadpřirozené osoby
(lesní panny aj.) promlouvají ve verších, ostatní postavy v próze. Děj je řazen chronologicky.

Pojmenování a styl: Objevují se nespisovné výrazy (ňáký, nynčko, ousilí, mejlíme). Vocilka poměrně často používá cizí slova (Servitore, signor musicanto!, koštýř, jurista, bonžúr).
Autor používá pojmenování přímá i nepřímá, jelikož si to může vzhledem k vybranému tématu dovolit.

Autorský postoj: Dílo vzniklo v době národního obrození, tudíž se snaží vést lidi k vlastenectví. Autor chtěl upozornit na to, že nejlépe se budou mít čeští lidé doma, protože svět by je zkazil (Švanda sice vydělává ve světě tisíce, rozhodně ale není šťastný, utrácí. Na druhou stranu vyzdvihuje lásku, která v Čechách panuje mezi lidmi.
Tyl napsal tuto báchorku v době útlaku, kdy aktuální témata byla z divadelního jeviště vyhnána a tudíž se uchýlil ke psaní báchorky.

Téma: Strakonický dudák je hra o lásce dvou mladých lidí, kterým se sice stavějí do cesty různé překážky, ale jejich láska je nakonec přemůže.
Hra je příběhem o hledání štěstí, o lásce k domovu, vlasti a národu, ale i oslavou pravé české povahy. Rovněž vyzdvihuje sílu mateřského citu a pevného vztahu dvou lidí.

Postavy: Pestré situace autorovy pomáhaly vytvořit nadpřirozené postavy. Pohádková forma, kterou zvolil mu dává velký prostor pro fantasii, o to lépe můžeme hlouběji porozumět charakteru a podstatě postav. Ve Strakonickém dudákovi ztělesnil Tyl dramatický konflikt jako protihru dvou typických charakterů-Švanda kolísá mezi vlivem věrného přítele Kalafuny a mazaného podvodníka Vocilky. Právě pro jejich typickou „českost“ a pro velkou působivost celého motivu hry se Strakonický dudák hraje dodnes. Tyl navíc prohlubuje charakteristiku všech postav, vytváří z nich tradiční české typy."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ