Paulo Freire

Kategorie: Humanitní a ekonomické obory

Typ práce: Životopisy

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Život a dílo významného pedagoga 20. století, Paula Freira, brazilce žijícího v letech 1921 až 1997. Byl sice vystudovaný právník, ale zhruba do 50. let 20. století se Freire věnoval výchovným a vzdělávacím metodám. Zaměřoval se na problémy řeči, vzdělávání dospělých a snižování negramotnosti. Odbornými termíny jsou tyto metody nazývány pedagogikou utiskovaných a pedagogikou založenou na osvobození a se jedná o snižování sociálních rozdílů za pomocí zvyšování gramotnosti společnosti. Osvobozující vzdělávání prosazované Freirem dodává lidem důstojnost a je založeno na snaze o smír - musí se zrušit rozpor mezi učitelem a žáky a všichni se stanou zároveň obojím. Nejpůsobivější toto vzdělání však bylo, pokud vycházelo z komunity a ne od školského systému. Díky své činnosti se Freire stal pro brazilskou politiku nebezpečným, takže odešel do Bolívie a posléze do Chile, nějakou dobu učil i na univerzitě v Harvardu, poté odešel do Ženevy a na konci 80. let se vrátil do Brazílie.
Obsah:
1. Život a dílo
2. Pedagogika Paula Freireho
3. Pedagogika založená na osvobození
4. Freireho dílo
a) autorem
b) spoluautorem
Úryvek z práce:
"Pedagogika založená na osvobození
V běžném vztahu mezi učitelem a žákem je učitel subjektem, který vypráví a žák objektem, který vyprávění vstřebává. Obsah vypravování se v takovém vztahu stává mrtvým - jsou to jen fakta, učitelem prohlašovaná za pravdu a od žáka se očekává jen to, že je vyslechne a uloží do paměti. Učitelovým úkolem je tedy pouze naplnit žáky obsahem svého vyprávění, který je ale izolovaný od reality a souvislostí a tím postrádá smysl... Žákovi tedy nezbývá než si tyto prázdné fráze mechanicky zapamatovat. Učitel tak ukládá obsah vzdělání do žáků jako do banky - proto Freire označuje tuto konzervativní pedagogickou koncepci jako bankovní. Tvrdí, že tato koncepce žáka ponižuje. Toto vzdělávání odtržené od praxe vede k nedostatku tvořivosti a znemožňuje dosáhnout lidem předurčeného lidství, protože to vyžaduje skutečné vědění, které znamená přemýšlení a neustálé hledání.
V bankovní koncepci se účastníci vzdělávacího procesu dělí na ty, kdo vědí a na ty, kteří nevědí - vzdělávání tedy probíhá jen jednosměrně.... Tak je na žáky, považované za absolutně neznalé vykonáván nátlak ze strany učitele.
Naopak osvobozující vzdělávání prosazované Freirem dodává lidem důstojnost a je založeno na snaze o smír - musí se zrušit rozpor mezi učitelem a žáky a všichni se stanou zároveň obojím. V bankovní koncepci je učitel jedinou autoritou a žákům je vnucována pasivní role - protože žáci nejsou vedeni k rozvíjení kritického vědomí - uvědomění, akceptují tuto roli a přizpůsobují se zájmům utlačovatelů..."

Tweet

Diskuse