1.	Kubismus - charakteristika směru

2.	Kubistická architektura

3.	Kubistické malířství

4.

Fauvismus

5.	Expresionismus

6.	Čeští malíři a jejich směřování

KUBISMUS
Kubismus je původně směr ve francouzském malířství (převzatý záhy i pražskými umělci) a později specificky v české architektuře, jenž získal pojmenování od slova kubus (cubus znamená v latině krychle), neboť vychází z principu, že základním tělesným tvarem je krychle a že tedy umělecké dílo komponované v geometrických tvarech odvozených z krychle je působivější a obsahově bohatší.

ARCHITEKTURA
U některých architektů došlo k velmi výraznému ovlivnění kubismem, jejich stavby samozřejmě musely být především funkční, proto nelze hovořit o čistém kubismu.
České kubistické architektuře předchází kubismus v malířství a jeho přední představitel Emil Filla o něm r. 1911 říká: "Kubismus má schopnost vyjádřit stavy statické a dynamické, těleso v konečné podobě je v klidu, ale svou prostorovou hodnotou je projevem pohybu, třeba jen myšlenkového". Architekti ve svých teoretických směrnicích kubismu vyslovují požadavek dynamismu, který by překonal hmotu a klid v ní obsažený tvůrčí myšlenkou - duchem, aby výsledek vyvolal v divákovi pocity dynamičnosti a výrazné plasticity. Místo pravého úhlu a svislých ploch, vzniká ostrý úhel a šikmá plocha.. Fasády jsou členěny do podoby jehlanovitých krystalů.

Josef Gočár - Lázeňský dům v Bohdanči, Kubistický dům U Černé Matky Boží v Celetné Josef Chochol - Obytný dům v Praze pod Vyšehradem
E. Králíček - Kubistický portál domu Diamant v Praze, Kubistická pouliční lampa v Praze
Pavel Janák - Hlávkův most v Praze
Gaudí

MALÍŘSTVÍ
Podle tvorby dělíme kubismus na:
Pre-cubismus - (1906 - 1909), v toto období zahájili kubisté Georges Braque a Pablo Picasso. Období kdy kubismus vznikal, díla jsou ovlivněna předchozími malířskými trendy, dochází k objevování kubistické perspektivy. (např. Pablo Picasso - Ženský akt). Postupně jsou zobrazované předměty omezovány na základní geometrické tvary, z barev se používaly pouze odstíny šedé a hnědé barvy.
Analytický kubismus (1909 - 1912), v tomto období kubismus nebyl abstraktním uměním, barva se stále téměř nepoužívala. Dochází k částečné abstrakci tzn. zobrazované předměty jsou nahrazovány jinými podobnými předměty. Zobrazovaný předmět je rozložen na jednotlivé geometrické tvary, které jsou pak zobrazeny neperspektivně vedle sebe.
Syntetický kubismus (též vrcholný) (1912 - 1914) - v této fázi se kubismus přiblížil abstrakci, nicméně je pro něj stále důležitý zobrazovaný předmět, který je skládán z liniií a ploch. Objevuje se koláž a s ní i barva.
Orfismus - toto období dospělo k úplné abstrakci, využívá barvy. V tomto období již umělci nenapodují ani se nijak nesnaží rozkládat či znovu skládat reálný předmět, tím se vlastně jednotlivé malířské prvky staly zcela nezávislé na realitě.
Po roce 1923 došlo k dalšímu rozvoji kubismu, ale již se nejednalo o čistý kubismus, ale kubismus něčím ovlivněný např. imaginativní kubismus je ovlivněný surrealismem"