1.

Život

2.	Filozofie F. A. Hayeka – liberalismus

3.	Liberalismus obecně

4.	Demokracie versus liberalismus

" Liberalismus je vlastně koncepce politického řádu, které se začala vyvíjet nejdříve v Anglii. Jeho typickými představiteli jsou David Hume, Adam Smith, Edmund Burke, T. B. Macauley a lord Acton. V liberalismu byl kladen důraz na individuální svobody
v rámci zákona, kterými se Evropa i Amerika posléze inspirovala. Můžeme se však setkat i s trochu „jiným“ liberalismem. Tento liberalismus měl původ na kontinentě, především ve Francii. Místo aby omezoval pravomoci vlády, tak jeho ideálem byla spíše neomezená pravomoc většiny. Tento „jiný“ druh liberalismu propagovali učenci jako Voltaire
či Rousseau a také francouzská revoluce, kterou můžeme označit jako předchůdce moderního socialismu.
Liberalismus a demokracii nelze chápat jako totožné pojmy, protože je mezi nimi několik rozdílů. Liberalismus je spíše o rozsahu moci vlády, kdežto u demokracie
je důležité, kdo tuto moc má. Liberalismus chápeme jako politické a ekonomické hnutí (směr) zdůrazňující politickou a hospodářskou svobodu, toleranci, omezení vlivu státní moci a uznání soukromého vlastnictví. Naopak demokracie je jistý systém institucí dělby a delegace moci, doslova „vláda lidu.“ Hayek správně zdůrazňuje rozdíly – opakem liberalismu je totalitarismus, kdežto opakem demokracie je autoritatismus.
Z toho vyplývá, že demokratická vláda může jednat dle liberálních principů. Jak Hayek podotýká, liberalismus je tudíž úzce spjat se soukromým vlastnictvím, protože to je právě ta oblast, do které nikdo nemá právo zasahovat. August von Hayek shrnul veškerou donucovací funkci vlády do třech primárních zásad, které nazval TŘI VELKÁ NEGATIVA. Těmi zásadami jsou mír, spravedlnost a svoboda. Aby toho bylo možno dosáhnout, je nutné, aby vláda byla omezena ve svých donucovacích funkcích
na prosazování zákazů, které by mohly být stejnou měrou užity na všechny členy společnosti. Podle Hayeka je také důležité, aby v rámci těchto jednotných pravidel bylo možno od všech členů vymáhat podíl na nákladech spojených s ostatními, nedonucovacími službami, které vláda může na základě svého rozhodnutí poskytnout."